OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Vyborny album neviem co tu vsetci spominaju moment prekvapenia je to jednoducho Fates Warning
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ku kapele som sa, uprimne, dostal az skrz tento album, ktory ma donutil vypocut si aj starsie nahravky, a musim priznat, ze boli rozhodne lepsie. Tak ci onak, velice nadpriemerny material, ktory ale postrada v porovnani so starsimi zasekmi moment prekvapenia.
Po 9 rokoch cakania som teda rozhodne cakal sviezejsi material. Ak to porovnam s poslednym Arch/Matheosom kde to po hudobnej stranke bolo fakt super nakladacky jedna za druhou a to bol vlastne pre mna neoficialny album FW. Toto na mna skor posobi akoby sa neskutocne unavena kapela opat nutene dala na nahravanie noveho albumu. Ja tam vobec necitim tu sviezost a uvolnenost ako na albumoch Disconnected ci Inside out. Skladby idu jedna za druhou a ja si na konci albumu vlastne neviem ani vybrat nieco extra co by mi nakoplo prdel. Snad len IAM. Ten album so mnou jednoducho vobec nic nerobi a na to som u FW albumoch nebol zvyknuty-skor naopak. Neviem ci fakt tento album potrebuje az tolko casu na dozretie / pocuval som ho asi 7-8 krat/ ale zatial prevlada sklamanie.....a to mi je luto ze to hovorim prave o mojej oblubenej kapelke.
Moje srdcová kapela. Vím, že mají lepší alba. No a co.
U mě dobrý.Baví mě to poslouchat víc jak nové DT.
K prvej vete recenzie sa ani nevyjadrujem - John Arch je spevacka extratrieda a z "kvazi-Fates-Warning" albumu Sympathetic Resonance spravil neopakovatelny zazitok pre fajnsmekrov. Na novinke mali FW co dohanat (9 rokov studiova pauza) aj napravat (FWX sa teda moc nepodaril). Ale budte bez obav, novinka im vysla naramne - pomaly rozjazd One Thousand Fires, hitovica Firefly, moderna Desire, kratucka slza Falling, sucasnych FW definujuca I Am, klaustrofobicka Lighthouse, priamociara Into the Black, husta Kneel and Obey, krasne plynuca O Chloroform a hlavne zaverecny master strike And Yet it Moves - takto sa ma robit dlhy prog song, jednotlive pasaze na seba nadherne navazuju, DT by si mohli robit poznamky, ako na to... FW na tejto doske skratka vyslo uplne vsetko, su to majstri svojho remesla.
Já vim. Ale furt se to hezky poslouchá.
Mam dojem že pán Matheos vycerpal svoje najlepšie napady na svoje bočné projekty....a takto to dopadlo. Z veľkých očakávaní hneď opadlo.....neviem čo povedať pretože okrem Iam, One thousand fires a And yet it moves ma zvyšok doslova mudi a pocuvam to na silu.....radsej viac nerozoberam....a dam z úcty 6
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.