OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Super album...tiež sa prikláňam k názoru, že je to vrchol tvorby kapely...
nie je to zlé práve naopak je to dobré
Bylo jasné, že jakýkoliv nástupce nebude moci překonat "Resplendent Grotesque". Na něm se sešly všechny faktory, které dělají desítkovou desku. All-star sestava se však rozešla, a tak čekalo kdo přijde a jakým směrem se věci pohnou. Hned po oznámení nového zpěváka bylo jasné že novinka bude bigbítovější, hospodštější a méně osobitá. A taky že jo. Novic za mikrofonem se prezentuje nudným a neškodným growlem a slušným, ale přestylizovaným a nevěrohodným zpěvem (v tišších polohách, hlavně ke konci alba, se dají najít světlá místa). Skladby jako takové čpí bezradností a kupením leckdy i nápaditých motivů, ale bez tahu na branku nebo momentu překvapení. Cítím tam Aortův pokus rozvinout svůj rukopis směrem k větší variabilitě, ale přitom se mu nedaří zachovat výraznou tvář předchozích prací. Ke každému dalšímu poslechu se musím přesvědčovat. Výhrady mám i ke zvuku, i na něm je slyšet hledání (potlačení dominace zpěvu a emancipace kytar), ovšem jako celek nefunguje. Slovo avantgarda se k popisu téhle desky nehodí. Code nahráli zajímavější heavy/prog/black, ale nic co by bořilo zažité standardy. Označení "důstojný nástupce Written in Waters" je opravdu přehnané.
Přímočaré, průměrné, bez překvapení. Nouveau Gloaming zůstává nepřekonáno.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.