OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ten zvuk je fakt špatný :(
bohužel, ani toto se mi moc nezamlouvá, zní to nějak divně....
to uz je na tom lip ceskej Rimortis, hosi...
vata
Tak si pořád říkám, kdeže se vytratil ten démon ze Stratovarius-do Avalonu? To je tedy slušný sešup... první fošna ještě jde, ale tohle je tragédie. Kdyby aspoň nějaký ten ušovrtný track, ale nic ...
Druhý díl Avalonu má oproti jedničce poněkud slabší zvuk, přijde mi to občas nějaké utlumené, neprůrazné, zejména bicí, rytmika obecně. Naopak sympatický je návrat Tuoma za bicí, Antiho za klávesy, spolupráce jim funguje hezky, zejména některých partů bicích se nemohu nabažit.Album má luxusní vokální obsazení, boduje zejména Floor, Zachary. Fabio a ostatní jsou ok, nicméně oproti I. dílu to mírně ztrácí, stejně tak na úrovni kompozice, byť jsou tu některé návykové songy jako Design The Century, Paradise Lost. Většina skladeb se povedla, ale chybí tomu více síly a překvapivých momentů, aby to porazilo Avantasii. Nicméně pořád se mi obě desky Avalon líbí daleko více, než poslední 2 záseky Ayreon. Uvidíme, s čím se Timo vytasí na třetím dílu, pokud tedy bude, ještě nemám zprávy, jak je na tom dvojka prodejně, zda Frontiers Records finiš Avalonu zafinancuje.
těžce podprůměrné...ještě horší než první díl.
-bez slovního hodnocení-
To že Tolkki nevie absolútne pracovať s hlasmi nie je žiadne prekvapenie, stačí si spomenúť na Matosa na Symfonii.. Floor Jansen zachraňuje čo sa dá, ale demáčový zvuk a niektoré doslova divné skladby neprebije Veľa hostí na featuringu ešte operu nerobí
Sorry, ale toto album sa naozaj nepodarilo. Ukrutná sračka, ktorú ani fantastická Floor Jansen nemohla zachrániť.
prvy diel sa este ako tak dal, ale toto je cista bieda... skladatelsky vyprahnuty Tolkki a priserna produkcia, to nezachrania ani hostujuci spevaci... jediny ako tak svetly moment je refren You'll Bleed Forever... uz sa "tesim" na trojku... :-P
Ako ked idete na dlhu cestu a chcete sa nasilu vysrat. Taka defekacia nie je prirodzena, musite vynalozit velmi vela usilia,silno tlacit, pretoze nemate dostatok casu a vysledok je rovnake nekvalitne hovno ako tento novy produkt od Tolkkiho.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.