INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Po produkcnej stranke super, image na nemecke publikum zrejme zabera, ale ja uz asi tejto kolotocarine nepridem na chut. Este skusim dat sancu niecomu zo starsej tvorby, mozno to neni taka blbost ako tento album. Naj. skladba: Dead Until Dark
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
7 + 0,5 bodů za povedené covery
fakt mi je tychto chalanov luto... sami sa zavreli v tesnej skatulke a budu musiet doblba tocit ten svoj sedlacky hoblovak pre agro davy... a pritom maju podstatne na viac (vid bonusovy disk s coververziami, ten proste nema chybu, spickova robota - bohuzial, v zrovnani s metalovymi klasikami vyznieva ich nova tvorba este ubohejsie)... a ked pocujem to "haleluja", zlieza mi sklovina zo zubov, brrr...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Army of the night, Armata Strigoi a Let there be night jsou suprové, zbytek je průměr a něco fakt sranec, takže za polovic. A zvuk je výborný!
Nic vynimocne, ale zasa take zle mi to nepride.
Za mě celkem v pohodě.
Bezkonkurenčně nejslabší album Powerwolf. Kromě Army Of The Night a Armata Strigoi nic moc. A je mi to teda kurva líto. Ještě že tu máme nový Slayer, který ukazuje, jak se má dělat pořádný Metal bez keců.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.