NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
meh
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Kokotina pro holčičky, to už i některý alba LP jsou snad lepší a co ta druha pulka skladeb?
-bez slovního hodnocení-
A přesně toho jsem se bál! Nový songy jsou suchý jak hovno v poušti, Oli to nezazpívá ani za prase, ještěže existuje playback a k tomu backvokály od kolegy, do toho Olík jen řve na koncertě "jump, jump, come on, fuck yeeea". Dokonce mám pocit, že i celá kapela si užívá hlavně starší tvorbu, která je prostě skočná a nabitá!Jako, že to chtěli trochu uhladit a udělat melodický, proč ne, ale ideální mix tohoto byl na Sempiternal - melodie, nářez, všechno pěkně vychytaný. Tady se to blíží skoro One Direction, není to zajímavý, nápaditý, nic. Krom toho Oli má rozsah asi 5 tónů, takže toho taky moc nevykouzlí. Bohužel na patnáctky to funguje, ty za tímhle půjdou jak vosy na bonbon. Veliká škoda, že to dopadlo takhle, doufám, že příští deska bude lepší.
Příjemně se to poslouchá. A to někdy prostě naprosto stačí.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.