OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Uz posledny Edguy naznacil ze Sammet sa vracia do formy, tu to len potvrdil. Potesil Heitala a Bob Catley.
trosku se nabizi srovnani s panem Kasparkem...taky bez sebereflexe...
Mozna snad prvni Avantasia, ktera je hudebne celkem vyrovnana. A taky prvni Avantasia, ktera je uplne o hovne. :)
Na 90 percent súhlasím s recenziou. Ani armáda kvalitných spevákov či hudobníkov nezachráni album bez nápadov. Za najlepšie skladby považujem dvojicu Babylon Vampyres a Unchain The Light. Prvá z nich znie ako tvorba Edguy spred desiatich rokov, je svižná, nápaditá a správne uletená. Tá druhá znie ako mix starých Helloween z čias Keepers a pôvodnej Avantasie The Metal Opera. Parádny song. Osobne som toho názoru, že Tobias nemal "kriesiť" starú Avantasiu, prípadne mohol posledných päť albumov tohto projektu vydať pod názvom Tobias Sammet solo album pretože hudobne aj atmosférou je to niekde úplne inde. Ghostlights mi totiž príde ako naprosto tuctový priemerný a miestami až priteplený metal bez štipky sebareflexie. Skladby sú buď nudné (hlavne balady) alebo vlezlé (napr. Mystery Of A Blood Red Rose), prípadne sa hrajú na niečo čím nie sú (Ghostlights). Ja viem, vždy sa nájdu fanúšikovia čo mu to zožerú...Avantasia sa chystá do Bratislavy, ale ja radšej ušetrím 28 eur.
Hm, tak recenzent si zjevně sedí na uších, ne na zadku. Jak jsem byl na Tobiho naštvaný, když po Hellfire Clubu přestal s metalem, tak mě dostaly první dvě fošny Avantasie, to je prostě paráda. Scarecrow slabší, další fošny nuda. Ovšem Ghostlights, to je jiná, tady se jede od Mystery of blood red rose jak po trati TGV... po dlouhé době jsem bez váhání pořídil cedlo.
z Avantasie sa v poslednej dobe stal cisty marketingovy kolovratok s heslom podojme-to-kym-to-sype... po troch nemastnych neslanych pocinoch konecne doska, ktora sa vyrovna aspon Scarecrow... Lande a Kiske nedostihnutelna extratrieda, zvysok pekne odsypa do poctu (aj ten Tate to celkom obstojne dal)... len fakt nechapem tej Tobiho fixacii, ze musi spievat v kazdom jednom (s prepacenim za pouzity vyraz) pojebanom songu... EDIT: po zhliadnuti bratislavskeho vystupenia zvysujem a zaokruhlujem z 8,5 na 10 :)
Celkem překvapil,ale ten jeho hlas mě postupem času čím dál více vadí.Jak kačer donald a ještě na každé fotce ukazuje pysky.....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.