OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
baví baví
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
no po Shogunovi zacali chlapci trochu stagnovat... nie som si isty, ze by prezili dalsi album ako Snow... novy bubenik ich zdravo nakopol a zase serviruju to, co na nich mame radi... a ked vas rozseka hned uvodna skladba a dalsia zadupe do zeme, ani velmi nevadi, ze polozka cislo styri znie ako Nickelback - hlavne ked vas hned potom zvalcuje Betrayer... druha polovica albumu sa sice trochu vlecie, ale aj tak si mozu tuto dosku dat zaramovat...
-bez slovního hodnocení-
Dobre pocuvanie a hlavne bubenik to nakopava
-bez slovního hodnocení-
SHOGUN je stále ich najlepší počin v ich diskografii, ale nový album je návrat k forme po, aspoň v mojom vnímaní, nie ich práve najlepších albumoch.. nový bubeník je úplný šialenec a podľa všetkého ich zatiaľ najlepší - dúfam, že tohto si už nepustia odísť :) .. Matt má na tomto albume asi najlepší vokálny výkon, gitarové riffy sú hutné a sóla chytľavé a zaujímavé.. to, že basová gitara je tak dobre počuteľná na albume, je tiež veľmi chvályhodné a celkovo po technickej stránke, čo sa týka zvuku, je to úplne špičkové.. z 11 pesničiek mi iba jedna príde priemerná - zlá - a tou je Endless Night, ktorá mi príde mi ako horšia verzia sólového projektu Marka Tremontiho (gitarista z Alter Bridge, Creed).. ostatné pesničky sú veľmi dobré, aj keď ani jedna nie je až tak dobrá ako boli niektoré pesničky na SHOGUN Pre mňa najlepšie pesničky : The Sin And The Sentence, Beyond Oblivion, The Wretchedness Inside, Sever The Hand (tá pasáž od 2:29 do 4:30 je neuveriteľná), Beauty In The Sorrow, The Revanchist Celkovo veľmi príjemné prekvapenie a návrat k forme pre Trivium 8,5/10
Poslední dvě desky byly jalový, možná experimentální, ale hlavně si myslím, že to prostě nebylo ono. Hudebně sice zmáklý, ale pro fanoušky žádnej odvar. V posledních letech u nich rotovalo několik bubeníků, až přišel novej pekelník, kterej to řeže tak neuvěřitelně, že to duní pěkně od podlahy. Je to dynamický, tvrdý, ale i melodický a propracovaný, je vidět, že si s tím fakt vyhráli. Tenhle novej impuls byl evidentně potřeba, protože jak to tak opakovaně poslouchám, troufám si tvrdit, že se jedná o jejich nejlepší počin, kterej z Trivium zatím vypadl. Hlavně, ať jim to vydrží a především se jim podaří udržet Alexe Benta!
Po "Silence In the Snow", ktorý predstavoval TRIVIUM už v takmer čisto heavy metalovom poňatí som rád, že sa chlapci rozhodli zase pre niečo viac nárezovejšie. Jedna z mojich najväčších srdcoviek vydala fantastický album, ktorý predčil všetky moje očakávania. Teraz už len dúfať, aby tá metaforická reťaz nespadla (hlavne aby si udržali toho bubeníka, ktorý kapelu neskutočne nakopol). Pre mňa album roku 2017!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.