OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
do tohto albumu som velke nadeje nevkladal, i ked predosly Art of Loss ma dostal do kolien... nahradenie Aldera Englundom, ktory je v ramci zanru nanajvys priemerny spevak, bolo prvym varovnym signalom... nazov albumu evidentne pozicany zo sveta Neala Morsa (Sola Scriptura anyone?...)... a aj nosna tema "ako si chudak progmetalista nevie najst poriadnu frajerku" je uz riadne osuchana... nakoniec to az taky priekak nie je, ale zaujmu vacsinou utrzkovite instrumentalne pasaze ako jednotlive songy, toboz cela doska... a ten cover U2 urcite do sveta pustat nemali, Englund toto proste nevyspieva...
Priznám sa ze Redemption skoro vobec nesledujem. Kupil som si Fullness ked tam spieval Alder a self-titled album s Mythiasinom za micro ale nejak ma to neoslovilo. Boli tam dobre veci ale ........ po dlhej dobe som si kupil ich novinku hlavne kvoli Tomovi za mikrofonom a som tam kde som bol pred rokmi. Su tu dobre veci ale nieco tomu chýba. Eyes you dare not meet in dreams, Someone elses problem ci Indulge in Color su velmi dobre vec, taktiez titulka a cover od U2. Snat este And yet . Zvyšok len priemer...........kazdopadne ani nahodou sa nejedna o pruser.
Naprosto klasické album REDEMPTION. Heavík maskovaný jako prog metal, který je ovšem v podání REDEMPTION už zcela předvídatelný. Není to špatné, ale není to ani skvělé. Stejně jako každé album REDEMPTION. A stejně jako každé album REDEMPTION obsahuje i jednu skladbu, která o několik koňských délek překonává všechny ostatní. Tentokrát je to Indulge In Color. Když bych byl zlý, klidně bych řekl, že album touto písní začíná i končí.
dobre pocuvanie
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.