OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Miestami možno trošku sladké, ale inak súhlas s recenziou. Asi takto má znieť moderný melodický metalový album post-goteborgskej éry. V prvom rade dobré nápady a vydarená produkcia, citlivé rozloženie pesničiek a potom to už odsýpa.
Velmi zábavná deska, Soilwork jsou stále ve skvělé formě!
Veľmi príjemné prekvapenie od tejto švédskej stálice. V ére po druhom odchode Petra Wichersa, ktorá sa začala dvojCD "The Living Infinite" a s tým súvisiacím ustálením aktuálnej gitarovej dvojice kapely David Andersson/Sylvain Coudret je toto jednoznačne ich najlepší album. Parádne gitarové vyhrávky, sóla, ultrachytľavé refrény s tradične vynikajúcim Speedom za mikrofónom, aj trocha sypačiek aby to bolo živšie - na začiatok roku 2019 si len ťažko môžem priať niečo lepšie, ako túto novú pochutinu od SOILWORK. Túto skupinu už roky chovám vo veľkej obľube, a aj keď mi je jasné, že po tom vývoji ktorým prešli už nikdy nebudú hrať podobné nárezy ako boli platne "The Chainheart Machine", "A Predator's Portrait" alebo "Natural Born Chaos", "Verkligheten" je najlepším dôkazom toho, že SOILWORK aj po všetkých tých nešťastných kotrmelcoch v zostave ešte stále majú čo povedať! Hlavne keď máte v talóne také pecky, ako Full Moon Shoals, The Nurturing Glance, Stalfagel, Witan či The Ageless Whisper. Bodík najviac za pekný digipack a fajnový koncert v Londýne :) Teším sa na "odpoveď" od ich (bývalých?) žánrových súputníkov IN FLAMES!
nikdy som nebol nejaky extra fanda tohto spolku a nahravku som si dal len z priazne k Night Flight Orchestra... a cuduj sa svete, je to uplna parada... Speedovi a Davidovi evidentne odbocka dolava v NFO skladatelsky (v pripade Speeda aj spevacky) prospela - napr. refreny The Ageless Whisper a Witan alebo predrefren The Nurturing Glance, to je vysoka skola melodie... novinka ma vyhnala z tepleho brlohu na bratislavsky koncert a konstatujem, ze nazivo to tiez valcuje... prva tohtorocna desina...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
k dokonalosti už len krôčik
-bez slovního hodnocení-
Jednoducho parada. Tento album mi sadol ako rit na šerbel. Uz uvodne ochutnavky Arrival A Full moon.... boli paradne . Po zakupeni origosu konstatujem ze celý album je vynikajuci. Za mna totalna spokojnost. 9/10
Steelbath Suicide 7/10, The Chainheart Machine 7,5/10, A Predotoir's Portrait 8,5/10, Natural Born Chaos 10/10, Figure Number Five 8/10, Stabbing The Drama 6,5/10, Sworn to A Great Divide 4/10, Panic Broadcast 8/10, The Living Infinite 6,5/10, The Ride Majestic 5,5/10, Verkligheten 8/10
Refreny ako z ineho sveta a luxusna gitarova rehola. Metal dokaze stále naramne bavit a dokonca prekvapovat. Za mna plny kotol a tesim sa na koncertne prevedenie novych songov 28. v BA.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.