OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skvělá produkce 👍
Tunisania sa snazia otvorit sa vacsiemu publiku a ide im to vcelku obstojne... skutocnost, ze svoj aktualny zivy playlist vystavali takmer vyhradne z veci z tejto dosky tiez nieco hovori o ich dovery v novy matros... hadam, ze dalsia doska bude este viac radio friendly a fesaci budu stupat dalej... obrovskou devizou je samozrejme majster spevak, ten teda hodne vyrastol...
Ja vlastne ani neviem, čo chcem napísať. Tales ma bavili vďaka svojej metalovej ostrosti, Legacy prinieslo jemné otupenie ostria, viac melódií a aranžmánov s nie príliš výraznou produkciou, na čo som si dlhšie zvykal, ale napokon pozitívne dojmy zvíťazili. No a Shehili... Shehili ma proste baví. Sú tam hity, niektoré možno menej výrazné skladby, ale keď máte v talóne také veci ako Dance, You´ve Lost Yourself, Lil Twiil alebo záverečnú titulnú skladbu, o nejakom poklese formy alebo o blúdení nemožno hovoriť. Myrath ma opäť nesklamali.
velmi prijemne pocuvanie
-bez slovního hodnocení-
Neměl jsem velká očekávání, protože jsou podle mě Desert Call i Tales of the Sands lepší než Legacy. Vlastně jsou to samé vlezlé melodie, ale přitom zase bravurně zamotané a namotané do složité hudební pavučiny, která mě fakt hodně baví. Dal bych 7, ale přidám půl bodu za Symphony X feeling a kousek za grand piano ve skladbě Lili Twil. 99 % z vás gayů to nepochopí, ale kdo už jako 10letý chlapec uměl ocenit krásu ženských ňader, jistě dodnes nezapomněl na ohvězdičkovaný film Nezkrotná Angelika. Stejný zvuk, podobná melodie a krásná vzpomínka. Hudba je úžásná věc.
Spokojenost, lehoulince menší než velká.
Tal Legacy neprekonane a v podstate suhlas s recenziou. O ziadne sklamanie sa nejedna ani nahodou.....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.