m4xp4yn3
7 / 10
S Ulcerate mi pomalu dochází trpělivost. Ano, po předchozí neprostupné desce přišli s přehlednou vzdušnější produkcí, které obětovali kus dosavadní hutnosti, což nemusí být na škodu, ale skladatelsky trpí na to samé co předchozí desky.
Ulcerate mají svůj brand, umí na jedničku skládat jednotlivé pasáže, díky famózním bicím dokáží operovat v širokém dynamickém rozsahu. Ale napsat desku, která by byla víc než majestátním temným monolitem™ neumí. Jejich skladby totiž postrádají rozmanitější harmonický pohyb. I ty nejchaotičtější pasáže jsou svázané postupy, které si objevili pár alb nazpět. U skladeb nezažívám "wow" momenty jako třeba u Gorguts. Nejsou vypointované, prostě začnou, prodělají pár dynamických změn, a skončí nějakým kilem v pomalém fade-outu. Opakovaný poslech je už jenom úmorným svědectvím téhož mustru, jehož vrchol proběhl na zápisu Vermis.
Ulcerate se bojí opustit svojí smrtelně vážnou (čili už vyšeptalou až směšnou) grimasu. Je pokaždé smutné pozorovat odsun někdejší avantgardy do konzervativních pozic. Raději bych je viděl svůj kdysi tak působivý styl dál rozvíjet.