OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Lamb of God se totálně vyčerpali. Za jejich vrchol považuji Wrath, kde bylo všechno. Letošní album má několik světlejších momentů, ale jinak je to 100x opakovaná nuda.
-bez slovního hodnocení-
Tohle ještě někoho baví? Vždyť je to přežvýkano už stokrát dokola a u konkurence i lépe. Nápadu prostá nuda.
...tak tento album ma vazne dostal! Agresia, necakane melodie a vsadehmatatelna energia. Top!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Parádní deska!
Kto môže ešte zdieľať toto bezhraničné Rudiho nadšenie pri tejto kapele? Lamb of God kedysi vydali dva naozaj výborné albumy "As the Palaces Burn" (2003) a "Ashes of the Wake" (2004), ktoré stáli na piedestali vtedajšej metalcorovej/NWOAHM vlny a od tej doby sa im nedarí a nedarí sa aspoň priblížiť kvalite týchto nahrávok. Najbližšie sa im to podarilo snáď na "Wrath" (2009), čo bol prvý LoG čo som počul, ale nasledujúce platne nedosahujú ani úroveň tohto záseku. Pred Slayer v novembri 2018 som ich videl, pódium im zahriali veľmi dobre (Obituary a Anthrax boli nič moc), na zastávku odloženého turné s Power Trip a Kreator som sa takisto chystal, ale štúdiovo sa táto skupina u mňa nevie už roky vyšvihnúť nad povestný priemer a už roky sa jej nedarí vydať album, ktorý by ma bavilo točiť dokolečka dokola. A to je pri kvalite týchto muzikantov fakt škoda. Toto a tučný soundtrack k letu 2020? No to určite nie.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Obdivuju věčný Rudiho optimismus a entuziasmus :-) Tohle by mě bavilo tak před dvaceti, pětadvaceti lety. Přelouhovaný vývar metalcoru, fajn zahrané, ale v průběhu desetiletí tisíckrát slyšené
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.