OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ťažká hudba... Je to akási emočná guľa poväčšinou plná smútku, melanchólie a negativity, ktorá len tak ľahko neočarí, miestami dusí a miestami dráždi a to je možno jej najväčšie plus. Hoci ma to nijako neposadilo na zadok, musím skonštatovať, že z nejakého zvláštneho dôvodu to v mojom prehrávači ostalo prekvapivo dlhú dobu.
Minimalistická nuda, ktorá v druhej polovici albumu začína byť až vyslovene otravná. Najlepší song "Deranged for Rock & Roll" .
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Současná doba přeje albům, na kterých se jindy směle experimentující hudebníci vracejí ke svým kořenům, do tepla, komfortu, jistoty. A obvykle si při prvním poslechu takové desky řeknu "jo! přesně tohle jsem teď potřeboval." Ale to nic nemění na tom, že si v dlouhodobém horizontu víc cením desek, u jejichž zrodu byla závrať a odvaha skočit do neznáma. Birth of Violence je dobré album, ale spíš mě zajímá kudy se po tomto nabrání sil Chelsea vydá příště (mluvím o sólové tvorbě, byť letošní projekt Mrs. Piss leccos naznačuje).
-bez slovního hodnocení-
Chelsea prostě metal nejde. Jsem rád, že tohle je zase "čistý" folk.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.