Kozel Azazel Bobky Sazel
7,5 / 10
Post-black metalový album co v pohodě drží krok s vývojem svýho stylu hraní ve světě. Kombinuje melancholickej atmo-black s ponuřejším a disonantním přístupem k žánru (kapely jako Aosoth, Svartidaudi, Kriegsmaschine, ne avantgarda jako Deathspell Omega, spíš zlověstná blacková moderna postavená na kontrastu drásavý disharmonie a vážný, pochmurný harmonie). K poslední desce Svartidaudi to má vlastně dost blízko. Zvuk je svěží, sázka na čitelnost a v některých linkách až vzdušnost na úkor zla. Možná bych to přeci jen o fous ztemnil a zašpinil (hlavně bicí znějí místy trochu divně vytažený), ale i tak fajn zvuk na úrovni (na míchání se podílel chlápek od zmíněných Francouzů Aosoth). Všichni muzikanti jsou výborní a dovolí si hrát i dost složitý věci. Některý kytarový sóla jsou už vysoká škola hraní na elektrickou kytaru. Frontman má pěkně variabilní řev, někdy mi trochu připomíná vyjícího Varga na prvních nahrávkách Burzum s tím, že mu hlas logicky zní dospěle a ne teenagersky, jinde se zase hodí víc do deathu. Dost povedená deska, vlastně jedinou větší kritiku mám tu, že skladby by šly kompozičně (ne v jednotlivých motivech, ty jsou super) vypointovat do větší dramatičnosti. Určitě album co by nemělo zapadnout.