LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S dalším povedeným albem „Perunovo requiem“ se po předlouhých čtyřech letech rozrostla řadová diskografie domácích heavy metalových vytrvalců KRLEŠ, což bylo jasným signálem k rozhovoru s vůdčí persónou severočechů Radkem Sádovským. V příjemném duchu jsme leccos probrali a samozřejmě jsme nezapomněli ani na skladbu „Kráv´n´roll“ a k ní nedávno představený zbrusu nový videoklip.
Jaká byla filozofie KRLEŠ v roce 1990 a před prakticky pěti dlouhohrajícími nahrávkami a jaká je dnes? Jak se za tu dobu (jestli tedy vůbec) změnil pohled kapely na věci okolo ní?
Kapelu jsme zakládali s cílem bejt zatraceně slavný! Vrátili jsme se zrovna z vojny a chtěli jsme co nejvíc hrát. Učili jsme se na převzatejch věcech a neuměle se pokoušeli skládat něco vlastního. Hodně jsme cvičili a snažili se dělat věci složitě, střídat rychlosti, přecpávat skladby nápadama. Postupem času jsme dostávali rozum, vystřízlivěli jsme z toho, že se z nás svět podělá. Přestali jsme tolik cvičit a zkoušet a radši jsme víc hráli naživo, takřka za každou cenu, často to bylo úplně na krev - hráli jsme přes sto koncertů za rok, najezdili tisíce kilometrů a vypili hektolitry piva. Nikdy jsme se nebránili hraní zábav a převzatých věcí - byla to dobrá škola a hodně nám to pomohlo. Pár lidí to tempo fyzicky a psychicky nevydrželo, ale zdravý jádro kapely zůstalo. A zatímco se ostatní ztrapňovali a ztráceli čas obcházením nejrůznějších vydavatelství, my jsme si založili vlastní vydavatelskou firmičku a vyplatilo se nám to - prodali jsme tisíce desek. Takže jediná filozofie, kterou jsme vyznávali a vyznáváme dodnes, je makat a na nikoho se nespoléhat.
Dá se říct, že teď, po druhé nahrávce s Lucií Roubíčkovou a po další výměně kytaristy je personální situace v KRLEŠ stabilizována? Nebo je to jen dočasný jev? Přece jen, neutuchající koncertní aktivity KRLEŠ jsou nejspíš kolikrát dost vyčerpávající …
Snad se to ustálilo, Lucka ví, co chce a je to profesionál, i když ženská, ale s tím se musí počítat. Libor se k nám vrátil po skoro roční pauze. Bylo to, jak jsi říkal - to ježdění se mu nedařilo skloubit s osobním životem. Když končil, tak jsme mu říkali, že mu hraní a náš „jemný“ a stmelující humor bude chybět. A taky že jo, zjistil, že bez nás už nemůže žít a teď je zpátky a my jsme tomu moc rádi.
Co vlastně kapele ten stálý koncertní kolotoč dává a co jí bere?
Bere nám síly a hodně tím trpí naše rodiny. Proto se snažíme omezit koncertování na nějakou přijatelnou mez. A co nám dává? Neuvěřitelně jsme si prodloužili pubertu a poznali jsme spoustu výborných lidí a v neposlední řadě jsme se dostali na spoustu míst, kam by nás normálně nepustili (smích).
Přejděme k novince „Perunovo requiem“. Kde a jak album vznikalo, kdo a proč vám jej produkoval?
Desku jsme si dělali (jako ostatně vždy) sami a jako vždy v ohromným stresu. Těsně před nahráváním jsme měnili kytaristu, věci komplet složený v podstatě žádný a na texty mi tak nějak nevyšel čas (smích).
Album, předpokládám, prodáváte pouze cestou e-shopu na vašich stránkách a na koncertech. Jak znějí momentálně (cca. po půl roce od vydání?) jeho prodejní čísla, jestli je tedy můžeš prozradit?
Je to katastrofa, i když na to má asi trochu vliv to, že CD nebylo hotový přes letní sezónu, protože vyšlo poslední víkend v srpnu. Zatím jsme se nedostali přes 500 kusů. Zato zdarma stažených pirátských kopií je už jistě několikanásobně víc. Dneska už asi nemá cenu desky vůbec dělat. Já vím, že to muzikanti omílají pořád dokola, ale je to prostě tak - bez peněz za prodaný CD se další desky dají těžko vyrobit. Takže milý hudební strávník sice ušetřil 100 - 200 korun, ale příště si bude moct stáhnout leda tak kulový.
Teď jednu tradiční otázku obráceně: je na albu něco, co byste teď s odstupem času udělali znovu stejně jako při nahrávání?
To co je jednou natočený a vydaný, je věc nevratná, tudíž to neřešíme.
Odkud se vzal nápad na užití dívčího sboru v „Ekokalypse“ a jak složité bylo jej zrealizovat?
Ten nápad jsem nosil v hlavě už dlouho a jediný, co bylo složitý, bylo přemluvit některý holky z mý rodný vesnice, aby zpívaly. Jinak to není o nic jednodušší nebo složitější, než nahrávat cokoliv jiného. Platilo, že čím byla dotyčná malá slečna mladší, tím hlasitěji a bez zábran zpívala.
Co má symbolizovat onen „Mister Hero“ v refrénu téhle skladby? Není to třeba jen nouzová výpomoc na rým se slovem „sírou“?
Tenhle text jsem sice nepsal, ale jelikož můj inspekční hlas je u všeho, co se v KRLEŠ kdy napsalo, vím, že naopak slova „Mister Hero“ byla první, co Petr Král, autor textu, napsal. Já osobně bych to takhle nenapsal, nemám rád cizí slova v textu. „Mister Hero“ tu symbolizuje nejen amerického prezidenta, ale i všechny ostatní šmejdy, který pod praporem pokroku a prosperity devastují zeměkouli.
Rovněž by mě zajímalo, jak jste přišli na nápad předělat, resp. upravit lužickosrbskou lidovou skladbu „Za serbskeju golu“?
Je to v podstatě lidová písnička z našeho rodnýho kraje (pro neznalé - Srbská Lužice není v Jugoslávii, ale leží na trojzemí Saska, Polska a Severních Čech). Při výběru jsem si přehrál v podstatě celej Lužickej zpěvník, co jsem měl k dispozici, a tahle věc byla pro naše potřeby jasně nejlepší. Má v sobě přesně tu chmurnou atmosféru, vystihující osud tohoto národa … Navíc nahrát lidovku přesně zapadalo do konceptu desky, kterou jsme chtěli v rámci našich možností a schopností udělat jinak.
Ve skladbách „Nechte mě bejt!“ a „Poločas rozkladu“ zpívá Lucie text napsaný v mužském rodě. Byl to záměr nebo shoda okolností?
To je zvláštní, už patnáct let takhle píšu texty, kde zpěvačka zpívá v mužským rodu („Železo, zlato a hnůj“, „Hymna politiků“, „Geronimo“ atd.) a najednou to začne někomu vadit. A co „Kráv´n´roll“? Prokazatelně tam zpívá kráva a přesto jsme žádnýho přežvýkavce neangažovali a svěřili jsme to zpěvačce. Zpěvák nebo zpěvačka je prostě pouhým vypravěčem daného textu a ani mu nemusí nutně rozumět nebo se s ním zcela ztotožňovat. Navíc, jak jsi přišel na to, že „Nechte mě bejt!“ je psaná v mužským rodě?
Co je největším hitem KRLEŠ, „Kráv´n´roll“ nebo dejme tomu „Železo, zlato a hnůj“? Nebo nějaká úplně jiná skladba?
Největším hitem je rozhodně „Kráv´n´roll“, všechny ostatní naše skladby stojí v jeho stínu. Staví nás to sice trochu do pozice kapely jednoho hitu, ale Perun zaplať za něj - většina kapel nemá žádnej. Je to sice jednoduchá skladba, ale není příjemnější pocit zadostiučinění pro muzikanta, než když vylezeš na pódium, ještě ani nemáš kytaru a už slyšíš zpívat několikatisícovej dav refrén „Kravínu“. Jistě, jsou i odpůrci a ušklebovači (závistivci), ale tak fajn, tak sedni a napiš něco takovýho, když je to tak jednoduchý. Ale i jiný naše skladby jsou něčí jasný favoriti a čas nám ty neúspěšnější z nich určil do repertoárovýho listu.
Proč (a kdy a kde) vlastně vznikl klip právě ke skladbě „Kráv´n´roll“?
Jak jsem říkal, je to náš největší hit, takže „proč“ je nasnadě. Kromě toho je to náš klip číslo 3. Točili jsme ho v létě 2007 a pak rok stříhali a natáčeli novou verzi zvuku. Točili jsme to v mojí rodný vísce a okolí a řádně jsme se přitom vyřádili, jezdili jsme na traktoru, na koni, na oslu, po rybníku na lyžích. Dokonce jsme lítali na lítajícím koberci, málem jsme utopili zpěvačku a oběsili komparsistu (smích).
Jak už bylo nejspíš zodpovězeno výše, koncertní aktivity KRLEŠ nepolevují. Dá se ale v souvislosti s novinkou vysledovat nějaká jejich proměna (mám na mysli např. konkrétní turné na podporu nového alba, změny v obvyklém playlistu či dokonce slavnostní křest apod.) nebo je to tak, že „KRLEŠ prostě koncertují pořád dál.“?
Křty zásadně neděláme. V našich skromných podmínkách to nemá smysl. Každej jsme odjinud, nikde nemáme domovskou scénu a polejvat CD šampaňským za přítomnosti 30-50 lidí mi připadá přinejmenším trapný. Plno kapel to tak sice dělá, ale to je jejich problém. Na takovou akci je potřeba plno času na přípravu a ten my nemáme. A turné? Jsme snad IRON MAIDEN? O tom platí to samý, co jsem uvedl před chvílí. Samozřejmě jsme mohli udělat „Perun Requiem“ nebo třeba „Heavy Metal turné 2008“ a odjet normálně koncerty, tak, jak bysme je odjeli i bez honosnýho názvu. Ale to bych se pak sám před sebou cejtil jako pitomec. Děkuji, takovou čest přenecháme s radostí jiným.
Sleduješ stále tvorbu Stephena Kinga? Jak se díváš na filmové přepisy jeho děl? A mohlo by se stát, že opět ovlivní texty KRLEŠ?
Jeho novější věci se mi nelíbí tolik, jako ty starší. Nejsem ale žádnej odborník na jeho tvorbu, takže nevím, co je novinka, a co napsal dávno a dostalo se mi to do rukou až teď. Poslední, co jsem četl, byl „Puls“ a to se mi líbilo dost. Stálo by to jistě za pokus o text, ale nacpat tuhle myšlenku do pár řádků slok a refrénu a nesnížit obsah je prakticky nemožný. Filmy jsou v drtivé většině horší než knihy, takže radši čtu. Osobně se mi líbila filmová adaptace „Misery nechce zemřít“ a „Carrie“ a vyloženě mě zklamal film „To“.
Krom inspirace americkým hororpiscem vešly texty KRLEŠ ve známost především zpracováváním námětů ze slovanských dějin či mytologie. Neuvažujete třeba o kompletním konceptu na tohle téma, jež by ovšem obsáhl celé album, nikoliv jen některé ze skladeb? Připadne mi, že např. „Slzám Arkóny“ by tohle slušelo víc než model s „rušivými“ prvky typu „Prázdnotou svítí mi plamenomet“ či „Tma nad Evropou“…
No, já si zas myslím pravej opak, myslím, že by jedno téma mohlo po čtvrtý věci začít nudit. Navíc bych se na jedný desce vystřílel z témat z okruhu Slovanská mytologie, takže na dalších CD by tyhle texty mohly chybět, a mám pocit, že nemálo lidí od nás tuhle tématiku na každém albu očekává. K těm rušivým prvkům - snažíme se, aby naše desky nezněly jako jedna skladba, proto to vkládání pitomostí. Navíc to jsme opravdu MY - ty pitomosti, nebereme a nebrali jsme se nikdy vážně, a je to právě náš „jemnej a inteligentní“ humor, co drží naše zdravý jádro tolik let pohromadě.
Co se Ti momentálně nejčastěji točí v přehrávači? Dáváš přednost odzkoušené klasice nebo zkoušíš „experimentovat“ s novými kapelami a objevovat nové obzory? A jak se vůbec díváš na dnešní světovou heavy (potažmo power, speed) metalovou scénu? Připadá Ti, že schází na úbytě nebo má a ještě dlouho bude mít co říct?
Neposlouchám v podstatě nic a když už si něco pustím, rozhodně to nejsou novinky (novou METALLICU jsem ještě neslyšel a prej je, na rozdíl od toho, co dělali v poslední dekádě předtím, dobrá). Jinak nemám pocit, že by metal nějak výrazně chcípal, je jen víc stylů, ať už metalovejch nebo hudebních obecně, a tak by se mohlo zdát, že je s metalem konec. Jen se prostě fanouškové přeskupili do více táborů. Styly se točí jakoby po spirále, před deseti rokama byl metal v hajzlu a dneska je to zas mnohem lepší.
Dovedeš si představit, že by se KRLEŠ někdy v budoucnu (třeba proti vlastnímu přesvědčení) dali cestou větší „přístupnosti“ v hudbě i v textech, pokud by jim to mělo přinést více fanoušků, více prodaných desek, vyprodané koncertní sály atd.? Mám tím na mysli více skladeb typu novinkové „Poločas rozkladu“, odklon od syrově metalového vyznění …
Kdyby bylo po mým, už bych to dávno udělal. Dokonce jsme měli před léty velmi lukrativní nabídku na takovejhle stylovej kotrmelec. Ale my jsme holt zabedněný metalisti už asi navždy a dobře nám tak …
S ohledem na blížící se kulaté výročí kapely mi to nedá než se nezeptat právě na tu dvacítku na křížku KRLEŠ. Dočkají se fanoušci něčeho speciálního – mám na mysli bilanční DVD, živou nahrávku nebo něco podobného?
Bylo by to určitě krásný, ale vzhledem k naší mimokoncertní „akčnosti“ to vidím bledě. Chtěli bysme udělat DVD, kde bysme použili nějaký živý nahrávky z různých období KRLEŠ, ale bohužel jich máme zatraceně málo. Většinou jsme jezdili jen jako muzikanti bez doprovodu, takže neměl kdo točit. Ale pokud někdo má použitelný materiál, ať se nám ozve (kontakty jsou na www.krles.cz), a když to bude aspoň v nějaký kvalitě, použijeme to.
Díky za rozhovor, přeji hodně štěstí do dalších let (Perun s vámi!) a jestli máš na srdci ještě něco, o čem by se čtenáři Metalopole měli dozvědět, tak prosím ...
Děkujeme za přízeň, kterou nám naši věrní už tolik let prokazují!
Perunovo requiem (2008)
Time To Rise - Best Of (2006)
Slzy Arkóny (2004)
TO (2001)
Dejte plamenům co hoří (1999)
Stín předtím (demo) (1996)
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.