Skutečně si netroufám tvrdit, kolik mají MALIGNANT TUMOUR v současnosti fanoušků mezi pražskými patrioty a příznivci fotbalové Sparty, ale že se poslední tvorba „největší kapely na světě“ nemusí nutně brát vážně, je jasné už díky několika posledním albům. To nové, nesoucí stejný název jako skladba s provokativním a nutno říci, že i zdařilým klipem, „Earthshaker“ z postoje Ostraváků neuhýbá ani o píď, ale zároveň jej ani nijak výrazněji neobohacuje.
Jestli je to dobře anebo špatně nám opět nejlépe potvrdí obsah aktuální nahrávky. U takto pojaté muziky není potřeba se nad verdiktem příliš dlouho rozmýšlet. I tentokráte je odpověď pro kapelu pozitivní. Její styl i přes předvídavost a neochotu se měnit stále nenudí, ba co víc, skupina si v něm nadále rochní s neskrývanou radostí a chutí. Gradující, téměř až heroický rozjezd úvodní „Superhuman Comeback“ myslím navnadí už více než dostatečně. Stupňující se intenzita Bilosova (kytara + vokály) frázování předchází nástupu rychlého rock’n’rollového rytmu a vše se vzápětí rozjede do očekávaných obrátek.
Titulní vál je zároveň i jasnou a definující hitovkou celé kolekce. Chytlavý refrén a střední, ovšem přeci jen kapánek rychlejší, otáčky svádějí k pohybu a do toho obrazové ztvárnění, o kterém si můžete myslet cokoliv, ale smysl pro ostřejší humor a úspěšnou snahu na sebe patřičně upozornit už ostravským nikdo nevezme. Jinak se dá říct, že se neděje nic neobvyklého. Vysoký standard, nastavený předchozími alby zůstává zachován. Velmi dobrá skladatelská potence a schopnost patřičně uchopit žánr, pozitivní energie narvaná do krátkých a úderných skladeb, které nedají na chvíli vydechnout a dokonalá stylizace a feeling. Nemůžeme však zároveň hovořit ani o úplném přešlapování na místě, protože alespoň z mého pohledu registruji o poznání větší přítomnost chytlavějších refrénů, což se dá jistě považovat za určitý posun. O titulní skladbě už slovo padlo a to samé se dá říci i o kouscích jako „Metal Artillery“, „Eternaly Alone“ anebo „Satan Rise“, mezi něž jsou vklíněny zemitější motorheadovské vypalovačky, které symbolizuje „Wheels And Gear“ s odérem spáleného benzínu.
Po závěrečné rubanici „Top Of The Scum“ přichází (opakovaný) pocit tradičně dobře odvedené práce, kterou tentokráte ještě vyšperkoval Andy Classen ve svém německém studiu. Celé opatřeno (opět) nápaditým grafickým ztvárněním, včetně „lechtivých“ fotek s vášnivými fanynkami této světově proslulé kapely. Nezbývá, než skupině jen nepokrytě závidět její popularitu, na kterou se já coby hudební pisálek nikdy nezmůžu. Z toho a ještě i z důvodu ostudy ostravského Baníčku v Evropské lize jsem původně chtěl napálit nízké hodnocení a zchladit si pálicí žáhu, ale ani tentokráte to nepůjde jinak, než uznale pokývnout a rozjet další divoký mejdan s novou deskou MALIGNANT TUMOUR.
„Satan Rise More Rock’n’Roll Music And Heaven Will Burn!!!“
