Přiznám se bez mučení, že podobně provedené nahrávky z tohoto žánru to mají u mě velmi často docela snadné. Patřičně našlápnutý grindcore, navíc odehrán s velikou chutí a upřímným zápalem by měl být ve své podstatě už dosti ohraným modelem, ale z nějakého důvodu tomu tak stále není.

Typickým příkladem tohoto přístupu jsou i nesmlouvaví WAKE z kanadského Calgary. Jejich čtvrté album totiž přesně do puntíku splňuje všechny nároky kladené na takovou přesně zacílenou žánrovou nahrávku. Nechybí ji ani úvodní pomalejší a potemnělý rozjezd („Exhumation“). Ten samozřejmě slouží coby roznětka následující smršti v podobě titulní skladby, která pak pokračuje de facto až do samotného závěru.

Rejstřík rychlých temp je v rámci možností, co nejpestřejší. Sypačky alternují v různých polohách, mezi něž jsou ve vhodných momentech implantovány všemožné přechody a skutečně jen velmi lehce vydechující pasáže. Kanaďané předvádějí intenzivní drtící divadlo, v ničem si v tomto směru nezadávající se žánrovými titány, které můžeme hledat hlavně v zemi tří korunek.

V takovéto konstelaci pochopitelně nelze očekávat přehnanou stopáž jednotlivých skladeb. Ta v naprosté většině případů nepřekročí hranici tří minut, přesto však jednotlivé drtící položky disponují schopností účelně naložit i s omezeným časovým prostorem. Svému napomáhají i vskutku hutně znějící kytary, jejichž zatěžkaný zvuk však velmi často otevře masivní městskou bránu, aby do svých útrob nechal projet nejeden atmosférický kytarový motiv. Vůbec kytarová hra velmi často, sice nepříliš okázale, avšak jistě inklinuje i k blackmetalové misantropii, což dodává „Misery Rites“ vskutku vydatnou šťávu.

Nejpůsobivěji se tak děje ve skladbách delší stopáže („Paradigm Lost“ a „Burial Ground“). První ve svém nádechu k závěrečnému finále zaútočí nefalšovaným černěkovovým kytarovým riffem a druhá patřičně temným a zlověstným způsobem uzavírá tuto intenzivní nahrávku. Skupina na více než 7minutové ploše pěkně zrekapituluje vše předtím slyšené a ještě pořádně přiloží pod kotel s nápisem atmosféra. Právě zde se choutky k blackmetalovému běsnění asi nejvíce prolínají s grindovou přímočarostí a nutno říct, že to funguje náramně.

Navážu-li na myšlenky z úvodu této recenze. Máme tady co dělat s něčím, co již v minulosti mnohokrát zafungovalo, co už jen těžko nějakým výrazným způsobem překvapí a co však, pokud do toho interpret dá vše a to ještě vylepší špetkou nějakého toho experimentu, bude opět značit, že zkrátka a jasně není co řešit. V případě čtvrtého alba kanadských WAKE to platí dvojnásob!