KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Crustová veličina ze švédského Göteborgu na posledním albu plnými hrstmi nabírá i z deathmetalové tradice svého města. Sedmá řadovka, pojmenovaná „Hexhammaren“, je současně zvukově učesanější než její předchůdci, rozumějte stále v intencích svého ušudlaného žánru. Melodika je mnohem vybroušenější a chytlavější než kdykoliv jindy. Celkem chápu, že tohle se fanouškům, kteří přísahají na první alba MARTYRDÖD, asi nebude líbit, ačkoliv v jádru to je stále podobná frajerská fůze, co si bere to nejlepší z d-beatu, death a black metalu.
Album je rozhodně nejpřístupnější z celé tvorby kapely. Někdy mám i pocit, že kdyby zpěv nebyl takovou zahleněnou špínou, najdou si k „Hexhammaren“ cestu i fandové folk metalu a podobných metalových subžánrů, jež si na košatých melodických linkách zakládají. On ten folklórní náběh v kytarách tady vlastě vždycky byl, ale asi nikdy nevystrkoval nos tak okatě. Pro mnohé to bude krok k mainstreamu, ale MARTYRDÖD ho dle mého bez potíží ustojí, protože to, jak pracují s melodií, vnímám jako aranžérské zrání, nikoliv posun k „popu“. Hravost, kterou mají heroických vyhrávkách skladby jako „Nästa Syrien“ nejsou ničím jiným, než kvalitně odvedeným kytarovým řemeslem. Hned v další skladbě „Cashless Society“ beztak dokazují, že nezapomněli ani válcovat, ani na poctivou metalovou riffařinu.
Novým MARTYRDÖD se daří kličkovat. Mnohé postupy hrají na první signální, ale mají současně poměrně dlouhou trvanlivost. Ještě se mi je od vydání alba nepodařilo oposlouchat. Melodika sedí na rozjetém crustovém vlaku, který nezadržitelně frčí kupředu, a ačkoliv jsem zmínil, že zvuk není zdaleka tak zubatý a hrubý jako třeba na „In Extremis“, stále si zachovává určitý nános nepostradatelné špíny. „Hexhammaren“ neudělalo tak velký posun, jak by se možná mnohým mohlo zdát, a nikdo to vlastně po MARTYRDÖD ani nechce. Největší změnou tak možná bude label, neboť předchozí tři alba vypouštěl do světa Southern Lord a nově se Švédi upsali stáji Century Media.
Sedmá řadovka. Melodičtější a přístupnější.
7,5 / 10
Tim Rosenqvist
- Guitar
Jens Bäckelin
- D-beat
Mikael Kjellman
- Guitar & Vocals
Daniel Ekeroth
- Bass
1. Hexhammaren
2. Ränillar
3. Helveteslarm
4. War On Peace
5. Bait And Switch
6. Nästa Syrien
7. Cashless Society
8. In The Dead Of Night
9. Den Sista Striden
10. Pharmacepticon
11. Judgement Day
12. Sthlm Syndrom
Hexhammaren (2019)
List (2016)
Elddop (2014)
Paranoia (2012)
Sekt (2009)
In Extremis (2005)
Martyrdöd? (2003)
Slusnych 9. 10 som nedal len preto, ze ich bez mihnutia oka nafasuje predosly album. Plnotucna, zabavna jazda.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.