Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taká situácia – príde vám na recenziu kapela, poviete si, ej, ale hukot. Potom chcete písať „posudok“ a na archívoch vám pod menom RAT KING vyjdú kapely, ktoré so žánrovým zaradením „ani vizuálne“. Tak teda Google. Ten napovie, že na MA to bolo, ale ako sludge/metal/rock. Nuž reku, v Seattli to asi znamená niečo iné, keďže sa na vás cca do polovice albumu valí vskutku výborný namakaný grind core odchovaný na TERRORIZER a podobných monumentoch žánru. Rýchlo, divoko a agresívne, zároveň skvelo zahraté, tak sa to má robiť. Päť skladieb na nahrávke má názvy v španielčine, ale je to niekde inde než napríklad BRUJERIA.
Po polovici albumu sa to zľahka nalomí, až vám zíde na um, že na predošlých vydaniach (EP, splitko s arizonskými WARHEAD a album „Garbage Island“ z roku 2016) možno tá škatuľa nebola až taká scestná. To ťažké, drásajúce a na kusy trhajúce sludgeové bahno sa dostaví, v podstate ovládne priestor. Stále sme v extréme, je to pekná surovosť, len tempo už nie je také frenetické. Valcovanie, do hry vstúpia disharmónie, ťahavý rev, viac vynikne vydarený plechový zvuk i znepokojivé gitarové vyhrávky. Ani tu však Ricky (vokály, gitary), Danny (vokály, basa) a Carlos Delgado (bicie) nakoniec nevydržia len v „pokojnejšom“ tempe, nasadia aj náklepy, takže grind sa vlastne vráti späť, tentokrát v podobe príjemne pripomínajúcej neworleanskú legendu SOILENT GREEN.
8 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Within The Mind Records
Stopáž: 33:16
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
