Ó drahé sestry, drazí bratři v kovu, jest tomu tak, že i na Metalopolis právě probíhá odvěká bitva mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou, mezi směšnou nadějí a krutým poznáním, že naše životy jsou jen dočasná skořápka! Velekněz světla Rudi vytáhl z rukávu zbraň hromadného ničení v podobě zkyslého Tiramisu nových NIGHTWISH, strana zla a beznaděje, reprezentovaná především mou maličkostí a kolegou horalem Reaperem, se musí bránit. Ty na nás broskvovou finskou vodkou, my do tebe říznou lesní samohonkou, parde. I vzývám mocné MARRASMIELI, nechť zaplaví tuto stránku řekami temna a jezera slz!
No, zas tak tragické a smutné to nebude. Sbalíme si do torny sušené sobí maso a vyrazíme do pusté finské divočiny s kapelou, která se z ní nedávno naprosto nečekaně zjevila. O tomhle triu nemám záznamů nad rámec dva roky starého eponymního EP a novinky „Between Land And Sky“, kterou divá lesní zvěř vynesla v zubech na konci ledna. A nemohu si odpustit značný údiv, protože pokud je tohle skutečně prvotina od muzikantů dosud nepoznamenaných jizvami a šarvátkami Scény, tak o to větší respekt k albu mám. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí…
Oblíbená rubrika „Luštíme názvy s Marigoldem“ nemůže chybět. Marras je ve staré finštině smrt, mieli pak značí mysl či náladu. Úplně cítím, jak se nasládlý puch NIGHTWISH začíná z chodeb MP po anglicku vytrácet! Kam půjde naše mysl a nálada umírat? Inu, do rozlehlých finských hvozdů, k naleštěné hladině jezer, v níž se odrážejí ubíhající mraky. MARRASMIELI patří k produktivní finské odnoži folk BM, která mnohým kolemjdoucím může splývat třeba s tvorbou MOONSORROW.
Koneckonců, od MARRASMIELI k nim není tak daleko, protože i tohle finské trio rádo používá velebné sborové samply a úderné pohanské marš-riffy. Ale zatímco někteří jejich krajané se díky tomu mění v poněkud otravné bitevní odrhovačky, MARRASMIELI jimi směřují spíše dovnitř sebe sama. V jejich projevu je navzdory celé řadě atraktivních prvků něco introvertního, co spíš než ke zvedání korbelů a dělání parohačů svádí k zádumčivému hledění do dáli. V tomto mají blízko k říznějším krajanům HAVUKRUUNU nebo, namátkou, britským náladotvorcům WINTERFYLLETH či skotským SAOR, když se věnujeme disciplíně namedroppingu.
Trojice z provincie Uusimaa inklinuje k rozsáhlým skladbám, ve kterým se nejlépe uplatní cit pro jednoduché, ale působivé melodie, a především cit pro plynutí. „Between Land And Sky“ vyniká přirozenou, vtahující dynamikou, s jakou kapela kloubí extrémní black metalové party s uvolněným folkovými prvky. Milovníci lidové finské hudby, kteří rádi trdlují u KORPIKLAANI, mohou být trochu zklamáni, protože ze skočných ugrofinských vod MARRASMIELI příliš nečerpají. Folkové vlivy mají za úkol spíš posilovat zasmušilou náladu, provzdušňovat tvrdou metalovou vozbu a odlehčovat velebné symfonické party.
Organičnost, s jakou to Finové dokáží, svědčí o velké skladatelské a aranžérské vyzrálosti. MARRASMIELI přes sebe kladou různorodé zvukové vrstvy a výsledkem je přístupný, ale magnetizující kaleidoskop nálad a melodií. Celkový sound a produkce jsou klíčovými hráči. Jednotlivé instrumenty jsou parádně čitelné, v mixu mají dost místa, aby posluchače vtáhly do dramatické struktury.
Navíc „Between Land And Sky“ disponuje něčím, co celé řadě BM alba chybí – gradací a pointou. Nejepičtější momenty čekají na posluchače v samotném závěru a jsou skutečným vyvrcholením a odměnou, nejen ornamentálním doplňkem či povinnou jízdou. MARRASMIELI prostě vytáhli z rukávu debut jako víno (pivo, medovinu), album věrné tradicím a tomu nejlepšímu metalovému impresionistickému vypravěčství. Nemůžu se dočkat, kam se kapela vydá dál. Jedno vím jistě – s chutí si to s nimi vyšlápnu znovu.