Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal death metal z Kolumbie, vydaný u Unmatched Brutality, to je taká smrteľná trojkombinácia, že by som ďalej písať nemusel, proste medzi albumami roka skončí celkom iste. Ale nech sa páči, kapela je z Bogoty, dokopy sa dala v roku 2018 a po jednoskladbovom deme „Schizoid Proliferation Of Insanity“ po nej hneď skočil Jamie Bailey/UBR. Ani sa nečudujem, nejde o zelenáčov, čo to ešte nemajú vybrúsené, obzvlášť bubeník Sander Bermúdez (asi milión angažmánov nielen v BDM žánri) a vokalista Sebastián Guarín (ex-PURULENT, ex-AMPUTATED GENITALS) sú známe mená. Strunová sekcia Mario Franco (basgitara) a Daniel Lara (gitara) takisto vie, čo treba urobiť, aby vznikol album-monštrum.
Osem skladieb za polhodiny, barbarský brutálny death metal kolumbijského strihu, teda prevažne ultrarýchlo, výbušne a šialene, klasický prístup k žánru, akurát že v najvyššom leveli extrémnosti. Priamočiara záležitosť, ak chceš v BDM aj slamy, tu nie sú, budeš musieť ísť niekam inam. Ak chceš masakrovanie, „si satan a máš rád des, tak zostaň tu a nechoď preč“, toto je blízko INTERNAL SUFFERING, len bez desivo majestátnej atmosféry besniaceho kozmického víru. Je tu skôr dusivé pekelné ovzdušie mixnuté s pozemskou neľútostnou tvárou smrti BRODEQUIN a intenzitou najodpálenejších momentov DISAVOWED. Hrá sa pochopiteľne technicky, dnes už BDM na piatich akordoch neutiahneš, ale brutalita je tu hlavným zákonom a stará škola sa predsa len ctí, dokonca tak, že úvodný riff znie ako SEPULTURA model 1989, len po zasiahnutí výbojom z neutrónovej hviezdy. Vokálne cca tri polohy, jedna výlevková, druhá tiež neľudská, tretia taká „normálna deathmetalová“. Tam, kde Sebastián melie ako guľomet, je to hotové inferno. U mňa veľká spokojnosť, ak toto spravili na debute, je sa na čo tešiť.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.