Pondělí
20.11.2017
Denní verze
 id
 heslo

FAITH NO MORE
We Care A Lot (1985)
Introduce Yourself (1987)
The Real Thing (1989)
Live At The Brixton Academy (Live) (1990)
Angel Dust (1992)
King For A Day ... Fool For A Lifetime (1995)
Album Of The Year (1997)

FANTÔMAS
Fantômas (1999)
The Director's Cut (2001)
Delìrium Cordìa (2004)
Suspended Animation (2005)
The Director’s Cut Live: A New Year’s Revolution (2011)

MR. BUNGLE
The Raging Wrath of the Easter Bunny (demo) (1986)
Bowel of Chiley (demo) (1987)
Goddammit I Love America! (demo) (1988)
OU818 (demo) (1989)
Mr. Bungle (1991)
Disco Volante (1995)
California (1999)

PEEPING TOM
Peeping Tom (2006)

TOMAHAWK
Tomahawk (2001)
Mit Gas (2003)
Anonymous (2007)

FAITH NO MORE, FIREWATER - Praha, Tesla Arena - 17. srpna 2009

Jedna z nejočekávanějších rockových událostí letoška je za námi – pokud o tom náhodou nevíte, FAITH NO MORE v pondělí vystoupili v natřískané Tesla Areně. A bez zbytečného okecávání si můžeme rovnou říci, že to byl koncert opravdu povedený. Mouchy by se samozřejmě našly – a pojmenujeme si je – ale domnívám se, že u většiny návštěvníků převládla spokojenost.

Celou show odstartovali cca v 19:45 newyorští FIREWATER, které si docela dobře dovedu představit v nějakém menším klubíku, ale prostory pražské haly byly pro ně až příliš veliké. Když k tomu připočteme tradiční úděl předskokana – nekvalitní a až příliš stažený zvuk - dospějeme k závěru, že šlo jako obvykle spíše jen o nezbytné čekání na hlavního účinkujícího. Přestože média o FIREWATER informovala jako o hvězdě tamější klubové scény, nejednalo se o nic víc než o nekonfliktní rock ozvláštněný trombonem a tradičním indickým bubnem, propojený se ska rytmy a východoevropskou (romskou) muzikou, kterou mají tak rádi příznivci Emira Kusturici či GOGOL BORDELLO.

FAITH NO MORE

Po nezbytných úpravách nastoupili FAITH NO MORE před obecenstvo přesně podle plánu ve 21 hodin. Pódium bylo ozdobeno rudými oponami a muzikanti byli podle očekávání oděni do společenských oděvů. Člověk, na něhož byla zaměřena největší pozornost – Mike Patton – předstoupil před diváky v červeném obleku, což jenom násobilo jeho démonický zjev a vystupování. Jak už je na tomto turné zvykem, kapela začala celý set příznačnou skladbou „Reunited“, a pak už to šlo v rychlém sledu – „From Out Of Nowhere“, „Land Of Sunshine“, „Caffeine“, „Evidence“… Vzhledem k tomu, že u FAITH NO MORE platí – co skladba, to hit – byl celý koncert ze strany vystupujících strhující jízdou. Navíc setlist byl pro toto vystoupení sestaven opravdu parádně, což mu ještě přidalo na zajímavosti. Klíčovými momenty pak byly zejména uhrančivě odehraná „Last Cup Of Sorrow“ či hitovka „Midlife Crisis“, ale vybrat by se dalo i z jiných. Publikum Pattonovi zobalo z ruky, ať už vřeštěl jako pavián, příjemně melodicky zpíval či syčel a sípal. Jinak si pochopitelně hrál se zvukovými efekty (např. použití megafonu), předváděl zajímavé pohybové kreace a v jednu chvíli sestoupil i do publika. Zastavil bych se však u zvuku – nevím jak jinde, ale v prostoru před pódiem byl dost nevyrovnaný, a kupříkladu taková „Digging The Grave“ byla tímto úplně zmršena. I přesto však jednoznačně zvítězilo nadšení z možnosti vidět legendu, na níž většina publika pravděpodobně vyrůstala. Potěšilo také, že se seskupení, hnáno natěšenými diváky, vyhnulo pouhému přehrání jednotlivých skladeb, ale občerstvilo je občasnou improvizací, úryvkem z aktuálního hitu, jenž ovládá česká rádia („Poker Face“) a koneckonců i Pattonovými proslovy. Úplný konec pak obstarala vhodně zvolená „Pristina“, která uzavírá i poslední řadové album, a pak už se rozhostilo ticho…a potlesk.

FAITH NO MORE

FAITH NO MORE tedy potvrdili, že jejich reunion má smysl, jsou v opravdu výborné formě, a nebýt organizačních problémů (moc lidí – málo všeho) a místy nevyrovnaného zvuku, jednalo by se o skvělý koncert. I tak ale – velká spokojenost a příjemný zážitek.

Setlist:

1) Reunited (PEACHES & HERB cover)
2) From Out Of Nowhere
3) Land Of Sunshine
4) Caffeine
5) Evidence
6) Surprise! You´re Dead
7) Last Cup Of Sorrow
8) Poker Face (LADY GAGA cover) / Chinese Arithmetic
9) Easy (COMMODORES cover)
10) Midlife Crisis
11) Epic
12) RV
13) The Gentle Art Of Making Enemies
14) King For A Day
15) Ashes To Ashes
16) Be Aggressive
17) Just A Man
+
18) Chariots Of Fire / Stripsearch
19) Digging The Grave
+
20) Pristina

Foto: pouze ilustrační (© Shirlaine Forrest)


Deadmann

Zveřejněno: 19.8.2009


Názory redakce
Louža
19.8.2009

Jeden z Loužových postulátů říká : "Za každou kvalitní hudbou hledej heavy metal." A to by rozhodně neplatilo v případě neexistence výjimky jíž jsou FNM. Nejmenovaný kytarista kdysi dávnou v diskusi tady na serveru utrousil, že jediný comeback, který by měl smysl jsou FNM. A ejhle, pětiletka se s pětiletkou sešla a máme je tu. Kola show businessu melou pomalu ale jistě. Dokonce ani takový hudební koumák jako Patton není zas tak nad věcí, aby si mohl dovolit skládat svoje pomatenosti bez kůrky okoralého chleba v ústech. A právě to mu měl zaručit pražský koncert. No nebudu to prodlužovat. Patton a jeho kumpáni si na chleba vydělali. Je to s podivem jak někdo dokáže hrát takhle dobře a přitom nehrát heavy metal. Pěvecký leader kapely bohužel neměl takový rozběh jako Bruce Dickinson, protože měl mikrofon na šňůře, ale zase si ho dokázal vrazit do zubů a zpívat, což jsem u Bruce neviděl. Taktéž basa byla mocná. Skoro bych řekl…, ne to bych neřekl. Ale jo tak já vám to řeknu, ale pššt. Ona byla totiž stejně mocná jako basa Harrisova a to už je co říct. Zkrátka vystoupení mělo koule i když v místě kde jsem stál jako koule i trochu znělo. O to víc obdivuju zvukaře, který dokázal zázrak a sice to, že Mike byl skvěle slyšet po celý čas koncertu. Některé party odzpíval až neuvěřitelně přesně, ale třeba u „Epic“ pustil z řetězu své Fantomasí ego a spokojeně do mikrofonu ječel tak jak mu velí jeho současná ne tak úplně příčetná tvorba. Pódiová show byla vyloženě žádná. Jen pár červených závěsů a červený pěvcův kostýmek. Během vystoupení nepřijel ani jeden harley. Kapela tím chtěla asi naznačit, že tady jde hlavně o hudbu. No nevim. Dvacet let jim o hudbu nešlo a teď už o ní jde? Určitá řemeslnost z jejich setu zkrátka cítit byla. Přesto to bylo fajn a já si do svého koncertního loužovníčku píši poznámku : „17.8.2009 - FNM zbourali velkou fučíkárnu jen s jednou kytarou a hlásnou troubou a to neměli ani Eddieho.“
Stray
19.8.2009

Možná se znelíbím celé řadě příznivců téhle jinak pozoruhodné kapely, bez které bych si rockovou hudbu devadesátých let opravdu nedovedl představit, ale mne FAITH NO MORE při pondělním pražském večeru příliš nenadchli. Jsem rád, že při sledování dění na pódiu, jsem se alespoň ujistil, že šarvátky mezi členy souboru už jsou zřejmě přežitou minulostí. Jsem rovněž rád, že skupina po dvanácti letech nicnedělání představila všem oddaným fans, průřez zásadními momenty své dráhy. Jen je škoda, že se Mike Patton, ve spolupráci se zvukařem, celý večer snažil zejména o proražení bubínků lidí na place pod pódiem. Z mého pohledu tedy veškerá snaha Kaliforňanů bezvýsledně náražela na chuchvalce hluku, ve kterých zanikalo vše podstatné, pro co jsem měl FAITH NO MORE (na rozdíl od pozdějších Pattonových projekrů) rád. Pražský koncert nebyl provarem, na to jsou FNM až příliš osobitými muzikanty, jen forma, v jaké bylo celé vystoupení předneseno, byla až příliš syrová. Nu což...nejdůležitější věcí je, že se koncert valné většině příchozích líbil a užili si jej. Skupina jinak potvrdila svou v České Republice až nekriticky zbožňovanou pozici, takže vyjetý obradkovaní rockeři s kérama zapařili a zavzpomínali na staré časy, já však na rozdíl od nich na tomhle vystoupení žádné kouzlo starých časů nespozoroval. Čekal jsem jako pamětník "dění v dvaadevadesátém a dávněji" prostě o něco víc.

Vrcholy? Paradoxně věci z posledního záseku "Album Of The Year" - "Ashes To Ashes", "Last Cup Of Sorrow" a "Stripsearch", které jsou momentálnímu stavu věcí uvnitř souboru zřejmě nejblíže. Jinak fantastická "Epic" se ten večer ještě dala snést, "Midlife Crisis" rovněž, ale údernější songy jako "Digging The Grave" - to byl zvukový odpad.
Louis
18.8.2009

Splnění dávného dloužku a tak trochu i dávného přání, to byl pro mě pražský koncert reunionovaných FAITH NO MORE. Bohužel ale nic víc. A to přestože zvuk ve „VIP“ zóně (bratru za 1.200,- Kč) byl skutečně luxusní a pokoukání jakbysmet. Odehraný set list (zaznělo téměř vše důležité) mi přišel až jakoby příliš na odiv stavěný, místo toho, aby se kapela všemi skladbami nechala prostě unést a užila si je. Trochu mi vadily Pattonovy pěvecké excesy, ale o to víc jsem mohl oči nechat na neuvěřitelně luxusní hře Mikea Bordina (jehož dredy tedy notně zešedivěly). Mimoto jsem si pořádně pasivně zakouřil (a to nejen tabák) a jelikož pivo nebo cokoliv jiného k pití si mohl koupit jen ten, kdo hodlal v nekonečných frontách propásnout celou první půlku koncertu hlavních hvězd, odcházel jsem z Tesla arény notně vyšťavený. A především a samozřejmě, rovněž jaksi nerozhodnutý, zda se mi to tedy líbilo nebo ne. Nevím … možná jsem zestárnul, ale FAITH NO MORE v tom případě také.


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page