V polovině devadesátých let byli nejlepším vývozním artiklem bohaté polské metalové scény jednoznačně VADER. Způsobila to hlavně přelomová deska „De Profundis“, která nastartovala hvězdnou kariéru Petra a spol. až do dnešní, z mého pohledu již velmi rutinní a nepříliš vzrušující podoby, obnášející silnou fanouškovskou základnu a dlouhodobý kontrakt s německým vydavatelstvím Metal Blade.

Tohle všechno samozřejmě kapele přeji, protože za tím vším je tvrdá dřina a spousta kvalitní muziky. Z mého pohledu se jí největší množství nachází právě na této smrtící kolekci. Ruku v ruce s vynikající a veskrze výmluvnou obálkou jsou VADER na „De Profundis“ nekompromisní metalovou úderkou zařazující se do tandemu nezapomenutelných a elitních metalových spolků. Čím se jim však podařilo vysloužit si takovouto spršku superlativů? Tak v první řadě je to strhující tempo nasazené hned první skladbou „Silent Empire“, ze kterého kapela pranic nesleví ani v průběhu dalších osmi kompozic. Téměř neexistující pauzy mezi skladbami nedávají nejmenší šanci na oddech. „De Profundis“ vás svým nesmlouvavě brutální feelingem zcela pohltí a doslova vyplivne až v jeho samém závěru.

Inspirace klasiky thrashové řezničiny je více než zřejmá a myslím, že pánové King a Hanneman, pokud tohle album slyšeli, museli mít určitě radost. Některé riffy, kvílivá a zdánlivě zmatečná sóla a rytmické postupy až příliš nápadně připomínají SLAYER, což ovšem v tomto případě není nikterak na škodu, protože VADER, ač velmi silně inspirovaní, dokázali se zapůjčeným studijním materiálem naložit po svém. To obnáší brutálnější zvuk a výraznou infiltraci death metalu, což platí i o Peterově vokálu, zběsilejší tempa a oproti thrashovým nestorům vůbec celkově mnohem údernější provedení jejich muziky. Pochopitelně na tomto faktu má zásluhu i výtečná produkce, které se ani z dnešního pohledu nedá absolutně nic vytknout. Hlavně Docentova bicí – mimochodem na této desce se skutečně překonává a chrlí jedno nelidské tempo za druhým – znějí jako přesná a smrtící dávka ze samopalu. Mám-li se pokusit o něco takového, jako je vyzvednutí některé ze skladeb, tak můj největší favorit je jednoznačně šestka „Revolt“ s geniálním přímočarým riffem a absolutně devastující rytmikou.

Nestárnoucí thrash/deathový klenot a pro mě osobně jedna z nejlepších metalových desek. Vždy mě dokáže strhnout a upoutat a vždy zcela propadám jejímu kouzlu. Energie a zápal, s jakou se do její tvorby VADER vrhli, se už, přestože kapela stvořila i další výtečné desky, těmto Polákům překonat nepodařilo.

PS: Tuto recenzi bych rád věnoval památce dlouholetého bicmena VADER Krzysztofa "Doc" Raczkowského, který nás loni v srpnu tak nečekaně a předčasně opustil.

Reaper
25.2.2006

Jednoznačně nejlepší deska VADER. Dnes však Poláci za tímto deset let starým materiálem zaostávají nejméně o třídu. Nutno poznamenat, že při své současné formě se ke kvalitě „De Profundis“ přiblíží jen velmi těžko. Jedna z kapel, která si svůj vrchol odbyla již dávno v minulosti a dnes se věnuje pouze bezkrevnému vyvařování slávy let minulých. Pokud tedy mluvíme o VADER, mluvíme o „De Profundis“ nebo o „Black To The Blind“.

Marigold
24.2.2006

Jedno z mála death metalových alb, které mě oslovovalo a stále oslovuje. Brilantně zvládnutá brutalita, tempo, nasazení, atmosféra. We still await silent empire.