Čtvrtek
30.3.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
45:39

Studio:
Finnvox + NEO

Produkce:
Hiili Hiilesmaa

1. Konevitsan Kirkonkellot
2. Cross My Heart And Hope To Die
3. Brief Is The Light
4. Neverlasting
5. Aika Multaa Muistot [Everything Is Nothing]
6. Excuse Me While I Kill Myself
7. You Are The One
8. Blood & Tears
9. Guilt And Regret
10. The Luxury Of Grave
11. No One There

Ville Laihiala
zpěv

Miika Tenkula
kytara

Sami Lopakka
kytara

Vesa Ranta
bicí

Sami Kukkohovi
basa

When Death Joins Us… (demo) (1990)
Rotting Ways To Misery (demo) (1991)
Shadows Of The Past (1991)
Journey To Pohjola (promo) (1992)
North From Here (1993)
The Trooper (MCD) (1993)
Amok (1995)
Love & Death (MCD) (1995)
Down (1996)
Story: A Recollection (Greatest Kills) (1997)
Frozen (1998)
Killing Me, Killing You (single) (1999)
Crimson (2000)
No One There (single) (2002)
The Cold White Light (2002)
Ever-Frost (single) (2005)
The Funeral Album (2005)
Buried Alive (DVD) (2006)

SENTENCED - The Cold White Light

Hromadní sebevrazi SENTENCED se ve své domovině mohou bez mrknutí oka prohlásit za hvězdy (vždyť i jejich novinka okamžitě vyšplhala až na vrchol finského oficiálního žebříku – jejich Finové jim zkrátka rozumějí), ve zbytku světa pak za bandu, řekněme, kultovní. Pro milovníky svojského mixu depresivní melodiky a tvrdosti se každý nový počin stává malým svátkem. A to prosím ještě v roce 1996 zdaleka nebylo jasné, jak to se severskými zabijáky vlastně dopadne. Odešel zpěvák a basák Taneli Jarva a nová posila v podobě chrapláku Vile Laihialy mohla klidně upadnout do nelibosti fanoušků. Jenže stal se pravý opak – odvážný a přelomový opus Down připomínal kombajn na vavříny a akcie kapely počaly strmě stoupat...

Dnes patří SENTENCED ke stálicím metalové scény a jednomu z nejlepších vývozních artiklů ze země tisíce jezer. Všechna ta hitparádová pompa začíná samosebou podezřele zavánět bakšišem, takže jsem asi nebyl sám, kdo nový počin The Cold White Light očekával s jistými obavami. První zveřejněná ochutnávka v podobě tracku Neverlasting však znamenala milé překvapení – zdálo se, že na nás pětice „depresionistů“ nachystala spíše přitvrzení a návrat Dolů, k osobitému pojetí „finnish“ heavy metalu. Teď, když jsem novinkový počin obrousil od hlavy až k patě mohu s čistým svědomím říci, že se tak stalo pouze napůl. Ano, na jednu stranu došlo k přibroušení šavle a namísto písničkářských akustických základů, jaké vyzdobily minulý počin Crimson, nastoupily velmi hutné a zahulené kytarové spodky. Vrcholem jsou dva návraty k magii nezapomenutelné řežby Bleed – jedná se o zmiňovanou skočnou pecku Neverlasting a o chválihodně našlápnutou mordu Excuse Me While I Kill Myself. Kooperace mezi dynamickou rytmikou a robustními melodickými riffy šlape lahůdkově jako vždy. To je ale pouze jedna strana mince...

Zdaleka se totiž nevytratila ani inklinace k rockovému písničkářství. SENTENCED dokáží do akutických riffů zabalit pěkně dravá poselství a mrštit je po vás s tradičním melodickým gustem. Tentokrát je ještě smísily s dravými kytarovými party a výsledek je famózní – zejména funebrální Brief Is The Light s varhanním oparem v zádech stojí za to. Protiklady emotivních vybrnkávacích pasáží a elektřinou hučících zpěvných refrénů jsou díky výbornému zvuku chytlavější než bylo zvykem (okuste upěnlivou Cross My Heart And Hope To Die, nebo emotivní zpověď Guilt And Regret...). Velkou zásluhu na výborné atosféře desky má samozřejmě zpěvák Ville Laihiala, který opět dokázal svůj projev o chlup vylepšit. Přibylo více pasáží s čistým zpěvem, taktéž změny výšky už nejsou záležitostí sváteční. Emoční potenciál chraplavého „pokocovinového“ zpěvu se těmito výlety rozšířil a fošna z toho maximálně těží. Za méně podařený bych považoval pouze Villeho pokus o hodně „subtilní“ pojetí skladby You Are The One. Na tyhle roztoužené polohy prostě není stavěný...

Po čase velebení přichází nezdaržitelně čas kritizování, které tentokrát (bohužel) nemůžeme odbýt jako nadbytečnou formalitu. Mnohé vyhrávkové šablony už známe z minulosti (to bych ještě Finům rád odpustil) a nekteré písně začínají až příliš pokukovat po laciných šidítkách, kterými se snáze vzbuzují u posluchačů emoce. Cukernaté partie, kde Laihala za doprovodu samplovaných šmytců tklivě sténá – místy dokonce, ó hrůzo, „ouuu my láááv!“ – jakoby se k tradičně drsné nátuře téhle kapely vůbec nehodily. Což taková Aikaa Multaa Muistot se po úvodním rozmázlém preludiu sebere a zaútočí solidními melodiemi, ale závěrečná No One There už působí dost bezradně... Skladby, které prošumí, nikdy nepatřily k naturelu SENTENCED, proto se divím tuctovým a vlezlým kouskům, jako You Are The One. Zdá se, že „rockstarmaker“ Hiili Hiilesmaa zbytečně táhne svou produkční prací kapelu do blízkosti velkohubého HIMovského suchopáru. Snad se jedná o částečnou kompenzaci za šlápnutí na pedál agresivity v některých částech alba...

Nemá ale cenu tvářit se tu jako kakabus a tvrdit, že SENTENCED začínají „namouduši“ klouzat do průměru a vlhkokalhotkového balastu ráže HIM nebo T/D/F. K tomu mají opravdu velmi daleko. Na The Cold White Light totiž stále převažuje to, co dělá z téhle kapely legendu – černý humor, spojení lehkonohé melodiky s depresivní hlínou, výborné texty, refrény, které vám uvíznou jako hlava v oprátce a hlavně kousky, ke kterým se budete rádi a často vracet. Zkrátka, rozpačitý dojem z některých úseků je tak vyvážen a převážen, lehké zklamání a nostalgie po peckách typu I´ll Throw The First Rock nebo Suicider však zůstává...


Marigold

Zveřejněno: 21.5.2002



Názory redakce
Reaper
13.9.2003

Po více než dvou letech čekání nám finští Sentenced servírují další dávku inspirace pro otrlé sebevrahy v podobě alba „The Cold White Light“. Nekoná se nějaký převratný stylový kotrmelec, album pokračuje v tradici rock/metalového písničkářství, jak ho známe z předchozího alba Crimson. Odsouzení nám tedy opět navařili plný kotlík silných melodií, emocí, citů a nezaměnitelně stísněné atmosféry, tolik typické pro Sentenced. Lyrickou stránku věci ne třeba nijak obsáhleji komentovat, zde je opět nutno smeknout pomyslný klobouk nejméně šest stop hluboko pod zem. Nejlepší skladby alba ? Rozhodně mezi ně patří „Brief Is The Light“, „Cross My Heart And Hope To Die“, „Blood And Tears“ (všechno chytlavé písně s explodujícím refrénem, model „Killing Me, Killing You“ z Crimson). Návrat do starých časů zajistí skvělá „Neverlasting“ nebo „Excuse Me While I Kill Myself“.

Všem jedincům, které souží nepěkná nemoc zvaná diabetes mellitus, doporučuji vyhnout se osmé skladbě „You Are The One“, při jejímž poslechu by jim mezi zuby mohly neočekávaně zaskřípat krystalky cukru, což by jim rozhodně na zdraví nepřidalo. Tady jasně souhlasím s Marigoldem, tahle nucená nasládlá poloha vokálu Villemu opravdu vůbec nesedí. To je ovšem jedna jediná kaňka na jinak vysoce nadprůměrném albu, kvůli které by asi nebylo radno nějak aktivně přikládat pistoli ke spánku nebo snad dokonce strkat hlavu do oprátky.

Shrnutí : pro všechny skalní „selfkillers“ nutnost - pro ty ostatní dobrý tip na výlet k Nuselskému mostu...

[9 / 10]
Na The Cold White totiž stále převažuje to, co dělá z téhle kapely legendu – černý humor, spojení lehkonohé melodiky s depresivní hlínou, výborné texty, refrény, které vám uvíznou jako hlava v oprátce a hlavně kousky, ke kterým se budete rádi a často vracet. Nostalgické vzpomínky na činy minulé však zůstávají...

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,4 / 10



s kapelou SENTENCED:
SENTENCED - Down [Marigold]



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page