Středa
13.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1994

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
42:04

Studio:
Woodhouse Studios

Produkce:
Johan Edlund, Waldemar Sorychta

1. Wildhoney
2. Whatever That Hurts
3. The Ar
4. 25th Floor
5. Gaia
6. Visionaire
7. Kaleidoscope
8. Do You Dream Of Me?
9. Planets
10. A Pocket Size Sun

Johan Edlund
zpěv, kytara

Johnny Hagel
baskytara

Magnus Sahlgren (host)
kytara

Waldemar Sorychta (host)
klávesy

Lars Skøld (host)
bicí

Sumerian Cry (1990)
The Astral Sleep (1991)
Clouds (1992)
The Sleeping Beauty /Live In Israel/ (Live) (1993)
Wildhoney (1994)
A Deeper Kind Of Slumber (1997)
Skeleton Skeletron (1999)
Judas Christ (2002)
Prey (2003)
The Church Of Tiamat (DVD) (2006)
Commandments (Best Of) (2007)
Amanethes (2008)

Síň slávyTIAMAT - Wildhoney

Sám, samotinký v lůnu té nejčistší přírody. Rozkvetlá louka, slunce žhnulo, cikády řvaly jako šílené a okolní vzduch se ani nehnul. Ani vlastně nevěděl, kde se tam vzal. Cosi ho najednou popohnalo k odpočinku a tak se uvelebil do voňavé trávy. Zvrátil hlavu a na chvíli se ztratil v blankytu jasné oblohy. Pak si úplně lehnul, jakoby na něj dolehla tíha celého světa. Složil si ruce za hlavou, mezi zuby stisknul stéblo trávy a zavřel oči. A pak pomalu, pomaloučku usnul. A zdál se mu sen. Sen plný astrální nehmoty, přírodních zákonitostí a života a neživota, ve kterém měl zcela nejednoznačný a přece tak jednoznačný pocit, že porozuměl Pravdě.

TIAMATSnové variace na živé obrazy, které člověku každá ze skladeb post rock-gothic-doommetalového opusu magnum „Wildhoney“ švédských TIAMAT přehrává s uhrančivou samozřejmostí před očima, jsou něčím, s čím se na světové (nejen) metalové scéně jen tak nesetkáme. Proniknout do nich totiž znamená pro každého jedince nevídanou spoustu možností, kterak tohle album co nejlépe poznat, popsat a možná i definovat (ano, definovat, protože se s ním dostáváme do úplně jiných  kategorií, než obyčejně). K tomuto závěru alespoň mě osobně vede jedna veledůležitá věc – pokaždé, když se do „Wildhoney“ zaposlouchám (a že už jsem tak učinil vskutku požehnaněkrát), nemohu se po celou jeho hrací dobu zbavit pocitu, že nám autoři jeho prostřednictvím dokážou sdělit cosi daleko více než jen překrásnou hudbu samotnou. I díky tomu se pak na cestě napříč albem můžete převtělit třebas do onoho symbolického človíčka, a vnímat, jak se se zřetelným respektem (a možná i čímsi posílen) poddává nezměřitelné všemoci Země („Wildhoney“, „Whatever That Hurts“), vnímat, jak je malý, skutečně malý, i když stačí jen velmi málo k tomu, aby byl velký, největší ze všech a ze všeho („The Ar“), a vnímat jeho pomalu se rodící strach tváří v tvář pronikání do všech rozměrů fenoménu přírody („25th Floor“, „Gaia“). Cítit jeho touhu a možná i troufalou domýšlivost, s níž by chtěl diktovat tempo celému vesmíru („Visionare“), a dokonale rozumět i jeho rozpačitosti, se kterou utíká od všech těch velkých myšlenek do náruče někoho, kdo mu doopravdy porozumí („Kaleidoscope“, „Do You Dream Of Me?“). A když se ještě jednou zachvěje pod dotykem nekonečna („Planets“), znovu s ním hledat východisko v hloubi souznění spřízněných duší („A Pocket Size Sun“).

Je ale tohle všechno vůbec možné? Je možné, aby kapela, která měla na kontě tři řadová alba a až dosud se profilovala jako ryze death-doommetalový subjekt, zčistajasna vytvořila podobný monument? Nezbývá mi, než pod tíhou celé řady důkazů, tvořících “Wildhoney“ od A až po Z, odpovědět kladně. TIAMAT alias Johan Edlund a Johnny Hagel (za ne nepodstatné pomoci německého světoběžníka Waldemara Sorychty) to po atmosféricko-psychedelickém vzoru PINK FLOYD dokázali. Stále ještě uvažujíce spíše doommetalově si pohráli s nekonečnými možnostmi nehmatatelné melancholické esoteričnosti, nechali tyhle dvě materie navzájem promísit s tím, že za každičký kovový riff či jiný podstatný okamžik dosadili nezpochybnitelnou myšlenku, a prostě a jednoduše překročili metalový Rubikon na místě, kde si to většina ostatních v té době (bavíme se samozřejmě o roce 1994) na poslední chvíli ještě raději rozmyslela. Navolňující klávesy a celá spousta mrazivých doprovodných zvuků, vícepolohový Edlundův vokál či drtivě úderné bicí (přechody ve „Whatever That Hurts“, to je prostě lahůdka) jako  kovový výdech, jenž orosí nedotčené vševědoucí zrcadlo, to všechno do sebe zapadlo jak obrázek volného prostranství do posledních dveří labyrintu, jen vykročit. Zašeptat si v té chvíli pro sebe ještě jednou ono kouzelné: „Levou, jen levou ...“ bylo pro TIAMAT už jen čistě symbolickým aktem, neboť štěstěna se jim právě věnovala s plnou vervou. A tak se zase jednou psaly dějiny...


Louis

Zveřejněno: 13.10.2007



Názory redakce
Marigold
9.10.2007

Byl bych nerad, kdyby hned pod recenzí zářil náš šílený diamant Jenda se svými epochálními teoriemi. Takže stručně a jasně: "Wildhoney" bylo, je a bude jedno z nejzajímavějších děl "metalového přelomu", fúze jedinečné edlundovské atmosféry, melodií z jiných krajin mimo tento svět a zároveň jasným poutem multižánrové kontinuity, na kterou metal posléze ve druhé polovině 90. let najížděl už houfněji. Rozhodně ne podnět na první signální, ale slastná meditace v bezčasí určitě. Zub času zahlodal, ale ten pocit zůstal.

Stray
22.9.2007

"Wildhoney" je možná nejvěhlasnějším albem metalové historie, kterému jsem nikdy úplně nepřišel na chuť. Jasně, že "Gaia" je výborná záležitost i když ve své dokonalosti zde stojí osamocená a i když se v jejím případě o nějaké originalitě hovořit nedá ani náhodou (MANOWAR -Bridges Of Death, BATHORY - One Rode To Asa Bay = to samé dřív a osobně bych řekl, že i líp). Nedá se však hovořit ani o originalitě alba "Wildhoney" a ani o originalitě TIAMAT samotných, jejichž hudba za ty roky přece jen doznala jistého vývoje od zatěžkaných metalových kořenů přes atmosférický výraz až ke gothic rockovému kýči. Tahle kapela mi vždycky přišla jako celkem laciný slepenec inspirující se odkazem BLACK SABBATH, PINK FLOYD, SISTERS OF MERCY a jakýchsi skandinávských buran-kolovratů. Prostě zhudebněná nepůvodnost i když vlastně celkem dobře poslouchatelná.

P.S. Alba jako poslední "Prey" (2003) nebo sousedy "Wildhoney" v diskografii TIAMAT - "Clouds" (1992) a "Deeper Kind Of Slumber" (1997)hodnotím přeci jen o malinko výš.

Summerian Cry (1990) 4/10
Astral Sleep (1991) 5/10
Clouds (1992) 8/10
Wildhoney (1994) 7/10
Deeper Kind Of Slumber (1997) 7/10
Skeleton Skeltron (1999) 5/10
Judas Christ (2002) 5/10
Prey (2003) 8/10




Koscj
20.9.2007

Geniálne dielo a vrchol tvorby tejto skupiny. Dokonalo depresívny album, ktorý ma paradoxne teší aj dnes. Mimochodom ten spomínaný koncert v Bratislave som mal možnosť absolvovať a pri všetkej úcte k BLACK SABBATH, musím potvrdiť, že TIAMAT ich vtedy dokonalo zatienili.

V-dur
17.9.2007

Už je takmer tma, no nad hlavami stále vidno šedivé septembrové oblaky. Padá hustý dážď, provizórna strecha, natiahnutá veľkorozmerná plachta, uprostred naberá slušné jazero, ktoré každých pár minút fyzikálne zákony prevážia na kraj a s obrovských šplechotom dopadne na drevené dosky amfiteátra obkoleseného stromami. A opäť sa plní odznovu. Neexistuje krajšia kulisa k vystúpeniu ťažkej, doommetalovej kapely, ktorá si jeden z predošlých albumov nazvala "Clouds". Píše sa rok 1995 a bratislavským Horským parkom sa rozoznieva jeden z najlepších okamihov metalovej hudby vôbec, nosný riff "Whatever That Hurts"..

"Honey tea, psilocybe larvae
Honeymoon, silver spoon
Psilocybe tea"

Potom však prichádza prekvapenie. Čím viac skladieb z aktuálneho "Wildhoney" zaznieva, daždivá kulisa akoby ustupovala do pozadia a priestor sa napĺňa pulzujúcim životom, vôňou lesného medu, slnečnými lúčmi a srdečným tepom prírody.

TIAMAT akoby nestačilo, že svojim dielom prispeli k najlepšej "novej vlne", akú metalová hudba v deväťdesiatych rokoch zažila, svojsky ju obohati o jednu z najoriginálnejších atmosfér, aké kedy z drážok CD dýchali. "Wildhoney" je povinný posluch, absolútna špička (nielen doom) metalovej hudby.

Mimochodom, toho 15. septembra 1995 vystúpili v Bratislave po Edlundovcoch nejakí BLACK SABBATH.



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page