Sobota
24.2.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2013

Vydavatel:
K-Scope

Jhva Elohim Meth... The Revival (EP) (1992)
Dance of December Souls (1993)
For Funerals to Come (EP) (1994)
Brave Murder Day (1996)
Scarlet Heavens (split 10'' EP) (1996)
Sounds of Decay (EP) (1997)
Saw you Drown (EP) (1998)
Discouraged Ones (1998)
Tonight's Decision (1999)
Teargas (EP) (2001)
Last Fair Deal Gone Down (2001)
Tonight's Music (EP) (2001)
Viva Emptiness (2003)
Brave Yester Days (kompilace) (2004)
The Black Sessions (best of + DVD) (2005)
The Great Cold Distance (2006)
Night Is The New Day (2009)
Dead End Kings (2012)
Dethroned & Uncrowned (2013)
The Fall Of Hearts (2016)

KATATONIA - Dethroned & Uncrowned

Logický krok anebo prohloubení tvůrčí stagnace? Názory na poslední kroky švédských KATATONIA se různí napříč celým jejich posluchačským spektrem. To si skupina dokázala svědomitě budovat od svých depresivních doommetalových kořenů, přes originální goticky laděný rock, kterým se prezentovala na svých, dle mého názoru doposud nejsilnějších deskách z let na přelomu století až po současnost, kterou symbolizují aspirace zařadit se do šiku progresivně rockových umělců.

Hlavně dvě poslední desky jdou této snaze vstříc, a to někdy až křečovitě umanutým způsobem. Že však kapela svému materiálu bezvýhradně věří, nás má přesvědčit její nejnovější počin, k němuž se vztahuje i otázka položená v první větě této recenze. Unplugged verze písní z prozatím poslední desky "Dead End Kings" z minulého roku budou patrně přijímany s rozporuplnými reakcemi, prakticky stejně tak, jako regulerní řadovky.

KATATONIA

První otázka, která se přímo nabízí by mohla znít: "Proč to všechno?". Je pravdou, že podobné "odpojené" počiny mají na svém kontě i mnozí jiní, tak proč ne zrovna KATATONIA? Možná právě proto, že písně z loňského alba ani v jednom případě nedokázaly subtilnější aranžmá povznést na jinou úroveň, či poodhalit jejich doposud skyté taje. Po formální stránce lze skupině vytýkat jen máloco. Její zkušenost a sehranost je slyšet z každé noty, stejně tak jako Renkseho vokální jistota, opírající se především o charakteristickou a stále posluchačsky velice atraktivní barvu hlasu.

Problém však nacházím přesně na tom samém místě, jako v případě "regulerní" verze této jedenáctky písní. Kolega Marigold ve své recenzi rozvinul téma slepé uličky a přesně to samé se mi honí v hlavě, když si již poněkolikáté v posledních dnech přehrávám tuto kolekci. Švédové se až úporně snaží vše povznést na uměleckou úroveň, daří se jim vymýšlet zdařilé melodické motivy, ale kolem těchto vystaví přílišně složitý podpůrný systém v podobě překombinovaného muzicírování. Následky v podobě ředění jednotlivých povedených nápadů na sebe tak nenechávají dlouho čekat.

Nic na tom nemění ani lákavé poloakustické nazvučení, díky kterému sice ještě více vynikne hlas Jonase Renkseho a tu a tam problesknou i náznaky podmanivé nostalgie, jež zdobila KATATONII během jejího vrcholného období. Na druhou stranu musím přiznat, že "Dethroned & Uncrowned" ani jednou nespadne pod určitou kvalitativní úroveň. To si skupina stále umí více než dobře pohlídat ve všech ohledech.

Nedá se sice říct, že by album dokázalo přímo bavit, ale nazvat jej prázdnou nudou také nelze. Kompoziční sterilitu, jež je bohužel tu více, tu méně vlastní každé ze zastoupených skladeb, dokáží Švédové v případě některých z nich naštěstí často přerušit vzpomínkami na své kdysi tak silné fluidum v podobě neodolatelně přitažlivé melancholie. Ta se mnohokrát dost nečekaně zjeví v momentech, kdy už ji ani nečekáte, a to prostřednictvím kratších výjevů těch z povedenějších písní.

KATATONIA

Možná trochu překvapivě je nacházím v na první poslech lehce kýčovité, dívčím vokálem zkrášlené "The One You Are Looking For Is Not Here" a stejně tak, jako v případě "plnězvukové" verze i v závěrečné dvojici "First Prayer" a "Dead Letters", které po delších minutách prohlubující se nudy nabízí skutečně dramatické emoce.

Nechci však, aby má předchozí slova byla interpretována jako volání po starých časech. Na KATATONII si stále cením její schopnost a (bohužel) především snahu o progres a objevování nových zítřků. Vím, že tato transformace je pro skupinu tohoto ražení někdy proces velice náročný a bolestivý, ale skutečnost je taková, že tato prozatím vyznívá velmi rozpačitě. To nezmění ani tento experiment.


Dalas

Zveřejněno: 10.9.2013

WWW odkaz:


Názory redakce
Darkmoor
10.9.2013

Při poslechu "Dethroned & Uncrowned" mám takový pocit, že KATATONIA jen zamutovala zkreslené elektrické kytary, věci znovu smíchala bez jejich přítomnosti a ejhle, už tu máme akustické album. Ošem aby podobné odbočení mohlo posluchače nadchnout, je potřeba mnohem, mnohem víc...

[5,5 / 10]
Shnoff
10.9.2013

Dospívání dlouholetých zasloužilých bigbíťáků dopadá různě. Někdy zajímavě, někdy hůře. V případě KATATONIE to vypadá na druhou variantu. Předchozí deska pár záblesků obsahovala, v tomto případě to ani nejiskří.

[5,5 / 10]
Hooya
9.9.2013

Ono to vážně ani jinak dopadnout nemohlo. Výsledek tohoto bezproudového snažení je přesně takový, jako u jeho předlohy. Profesionálně udělaný, ale přesto povrchní a fádní.

[5,5 / 10]
KATATONIA a její progres směrem k progresu. Tentokráte v unplugged provedení písní z "Dead End Kings". Toť vše.

Autor recenze:
6 / 10

Redakce:
5,5 / 10

6,4 / 10



s kapelou KATATONIA:

s kapelou OPETH:

s kapelou GHOST BRIGADE:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page