Středa
20.9.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2015

Vydavatel:
Parlophone

Stopáž:
49:58 + 42:17

Produkce:
Kevin Shirley

1. If Eternity Should Fail
2. Speed Of Light
3. The Great Unknown
4. The Red And The Black
5. When The River Runs Deep
6. The Book Of Souls
7. Death Of Glory
8. Shadows Of The Valley
9. Tears Of A Clown
10. The Man Of Sorrows
11. Empire Of The Clouds

Bruce Dickinson
zpěv, piano

Dave Murray
kytary

Adrian Smith
kytary

Janick Gers
kytary

Steve Harris
klávesy, baskytara

Nicko McBrain
bicí


IRON MAIDEN - The Book Of Souls

Když jsem před pěti lety chválil odvážný krok IRON MAIDEN postavit se k poslední desce kariéry s takovou vervou a velkolepostí, těžko bych si pomyslel, jak jednou v porovnání s „The Book Of Souls“ vyzní skromně. Anglická legenda se na své šestnácté desce rozhodla nepolevit z nastolených podmínek, ba naopak umocnit veškeré atributy předchozího díla a přetransformovat je v monstrum se stopáží celovečerního bijáku.

Jak už to tak bývá (a v metalové muzice obzvláště), taková délka může snadno představovat procházku po čerstvě zamrzlé řece. Můžete stokrát vážit každý krok, plánovat následující sekundy, ale vykřičník hlásící nebezpečí přesto nezmizí. V tom lepším případě si pouze nabijete držku, v tom horším zcela okusíte ledovost vody na vlastní kůži a z dobrého úmyslu se rázem stane pohroma. Ale končím s malováním čerta na zeď. Tak zlé to v případě novinky jistojistě není.

IRON MAIDEN

Pokud něčím vyniká, tak absencí otravných halekaček, které tříštily až duchovně založený minulý zápis. Už žádné bezpohlavní „El Dorado“, typické refrénovky typu „The Final Frontier“ či bezduché úprky padesáti odstínů hnědi jako v případě „Alchemist“ či „Wildest Dream“ z minulosti. Kratších skladeb zde sídlí několik, ale pyšní se mnohem rafinovanější strukturou, odkazující na inteligentní sólové období Bruce Dickinsona. Právě ten po úspěšném zdolání nemoci celou nahrávku táhne nejenom svým tradičně nezaměnitelným zpěvem, nýbrž také kompozičním přístupem, jenž stejně jako v případě minulé desky zastiňuje vklad skladatelského matadora Stevea Harrise.

Začátek desky o epičnosti pozdních minut ledva šeptá. Obě úvodní kompozice jsou přímočařejšího ražení a chytlavé momenty jim nechybí. V disciplíně, kterou IRON MAIDEN už nějakou dobu neovládají jako v letech osmdesátých, získávají cenu zlata. Následující „The Great Unkown“ a „The Red And The Black“ už dýchají epickým spiritem, a plně využívají skladatelského pole, fanouškovi pozdních IRON MAIDEN zcela známého. Obě skladby startují v poklidu, postupně a plynně se rozvíjí a i díky skvělému kytarovému prolínání gradují až do finále. V případě druhé jmenované se poprvé dostáváme přes desetiminutovou hranici. „When The River Runs Deep“ vyniká hard rockovým odpichem, kde se Bruce Dickinson cítí jako doma, zároveň je však skladbou končící záživnější část desky.

Respektive, dá se to vůbec u takto majestátního díla říci s jistotou? Při „The Book Of Souls“, začínající, světe div se, opět úvodní brnkačkou, vyvstanou rouhačské pochybnosti o tom, zda je třeba zvěčnit veškerý materiál až do takové šířky. Snad právě ona ambice dát toho posluchačovi co nejvíce, než definitivně odkráčíme, jakoby srážela napětí. Přitom zrovna titulní věc obsahuje jeden z nejvýstavnějších refrénů. Čert nám byl tohoto problému dlužen.

Druhý disk načínají dvě přímočaré skladby „Death Or Glory“ a „Tears Of The Clown“, která je věnovaná zesnulému Robinu Williamsovi. Těžko jim lze cokoliv konkrétního vyčíst, vždyť přesně zapadají do koncepce a říz mají pro tento styl optimální. Jen mezi ostatními nepanují dostatečným charismatem, takže při takto rozsáhlém materiálu dlouhodobě neutkví v paměti. A možná to nakonec bude přítomností „Empire Of The Cloucs“, nejdelší skladby v historii IRON MAIDEN, sídlící symbolicky na konci alba. Ta svou silou a naléhavostí jako jediná dokáže posluchačem prakticky šlehnout o stůl. Těžko uvěřit, že pochází z Bruceova pera a ne od letitého experta na dlouhé ságy Stevea Harrise. Každopádně si kvalitou nic nezadá s „For The Greater Good Of God“, která obdobným způsobem oživovala poměrně beztvaré album „A Matter Of Life And Death“. Rozhodně jde o nejvýraznější, nejemotivnější moment celého dvojalba a popravdě si neumím představit lepší studiové zakončení bohaté kariéry IRON MAIDEN.

Suma sumárum, jsem na vážkách. Nesmírně si vážím poctivého kompozičního přístupu, málokdo by si šestnáctou deskou komplikoval odchod do důchodu něčím tak velkým jako „The Book Of Souls“ je. Nabízí se srovnání s „The Final Frontier“, s deskou, která je velmi podobná nynějšímu dílu, ale v zásadní věci se odlišuje. Zatímco ta obsahovala několik zbytečných položek, po právu srážející dobrý dojem z alba, „The Book Of Souls“ žádné průšvihy neobsahuje, je sevřenější, kompaktnější, ale na výjimečné momenty chudší. Nedělá Železné panně pražádnou ostudu, ale se soudy o nejlepší položce jednadvacátého století bych byl opatrnější.


Hooya

Zveřejněno: 25.9.2015



Názory redakce
Dudri
1.10.2015

Výhrady voči novinke IRON MAIDEN sú pomerne zjavné. Žiadna skladba nie je vyložene strhujúca tak, ako dávne hitovky a 92 minút je skutočne priveľa. Na druhú stranu je "The Book Of Souls" dramaturgicky vyváženou nahrávkou, na ktorej silné momenty prichádzajú vždy v tú správnu chvíľu.

Na záver malá poznámka: ktorá kapela dokáže hrať dookola "tú istú pesničku" a ani po 35 rokoch sa nestať vlastnou paródiou?

[8 / 10]
Marigold
25.9.2015

Kolegové se trochu mýlí s tou absencí strhujících momentů - jsou tam a kočují celou deskou během všech pozorných poslechů, které ji dopřejete. Ať už jde o erupci teatrality v otevíráků "If Eternity Should Fail", skvělou gradaci "The Great Unknown", temné hrany eponymního songu, skvostnou hitovku "Tears of a Clown" (...) a pochopitelně strhující aviatický epos, který vše uzavírá. Souhlasím, že chybí strhující melodické momenty "Evil That Man Do", vypalovačka typu "Aces High" i rocková rozvernost "2 Minutes to Midnight", ale vedle výborné fošny AMOLAD se jedná o další z vrcholů IM nového milénia. Škoda zvuku a produkce, které právě na AMOLADu vyšly mnohem vzdušněji a uvolněněji, ale jinak bez mučení přiznávám, že čím víc "The Book of Souls" poslouchám, tím víc radosti mi stránky téhle knihy přinášejí. Maideni vládnou.

[8 / 10]
Louis
25.9.2015

Můj dojem z šestnáctého počinu legendární Železné panny je velmi podobný názoru obsaženému v hlavní recenzi. Je to kolikrát nesmírně a zbytečně dlouhé, takže ty povedené okamžiky (kterých ovšem není zrovna málo) jsou mnohem obtížněji identifikovatelné a zapamatovatelné. Jakoby pořád bylo všude plno jakýchsi neutrálních kytar a rytmů, které vás akorát zdržují od té pravé heavymetalové krásy, která se (naštěstí pravidelně) zjevuje jako maják uprostřed ztichlé mořské noční temnoty. Typicky jako v „The Red And The Black“, zřejmě nejsilnější položce alba. Úžasný kytarový motiv, prošněrovaný i do slok, střídaný naprosto pohodovým bridgem a refrénem, není bohužel dotažený do vítězného konce, ale na ne nepodstatnou chvíli úplně mizí rozmělněn úporným hraním za každou cenu. A samozřejmě, kdyby stopáž téhle položky byla poloviční, věřím, že bychom se neomylně dostali ke kýženému cíli.

Podobný problém jsem měl už i s „The Final Frontier“, ovšem ta v mých očích navíc neměla zdaleka tolik silných míst, jako právě „The Book Of Souls“. Parádní rozjezd v „If Eterenity Should Fail“, již jmenovaný klenot „The Red And The Black“, jeho kovově velice solidního následovníka „When The River Runs Deep“, titulní věc s mimořádným nábojem, gradujícím v nádherném refrénu, podepřeném zejména Dickinsonovým výkonem, další kusy ocelové poctivosti v „Death Or Glory“, „Shadow Of The Valley“ a „Tears Of A Clown“ a pochopitelně již teď masově (a právem) opěvovaný závěrečný klenot „Empire Of The Clouds“, jemuž by ovšem rovněž prospěl nějaký ten výraznější střih. Jako ostatně celému albu, které nicméně nejen, že nedělá ostudu jménu svých tvůrců, ale po rozpačitosti v podobě minulé desky znovu navrací studiové tvorbě IRON MAIDEN smysl a tradiční lesk.


[7 / 10]
IRON MAIDEN natočili nejsevřenější album kariéry. Bezpochyby kvalitní práci, prošpikovanou příjemnými momenty, sráží vědomí, že do celých 90 minut se největší heavymetalové kapele všech dob podařilo propašovat pouhou hrstku skutečně strhujících momentů.

Autor recenze:
7 / 10

Redakce:
7,6 / 10

8,3 / 10



s kapelou IRON MAIDEN:

s osobností BRUCE DICKINSON:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page