ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes

ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes

ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes

ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes

Paradox umírajícího života. Zápěstí sevřená nerozlomitelnými ocelovými pouty, sražený na kolenou, tváří v tvář nataženému revolveru. Smrt je cítit na jazyku a přesto v sobě člověk s tušenou beznadějí nalézá nepředstavitelné množství vnitřní síly a energie, která jím zmítá jako rozbouřený oceán nemotornou bárkou. S nadouvajícím se hrudníkem, ustupujícím drtivému náporu té osvěžující síly se nepoddá, vždyť záchrana (možná) musí být na dosah. A on musí vykonat ještě tolik velkých věcí. Jen nebýt těch nenáviděných pout a přízraku smrti, stále blíž k němu natahujícímu své hnusné pařáty … . Další temnota, další temné myšlenky, další temná sága. Jen těžko se asi lze dohadovat o inspiraci, kterou se nechávali vést američtí powermetalisté ICED EARTH při zrodu alba „Something Wicked This Way Comes“, ale docela určitě to nebylo nic veselého. Vždyť si vezměte jen názvy skladeb jako „Melancholy (Holy Martyr)“, „Stand Alone“ či trilogie „Something Wicked“. Ale i ve smutku bývá krása, což ostatně platí především pro hudbu jako takovou, a právě takové krásy je plné i tohle album. Krásy temné, ostré, svíravé a inspirující, krásy, kterou bych mohl bez nadsázky označit za jednu z nejsvůdnějších kombinací, které tohle slzavé údolí vůbec zná.

ICED EARTHJe sice třeba poznamenat, že ze strany ICED EARTH není taková nálada ničím překvapujícím, zvláště když si své místo za mikrofonem již podruhé obhájil dozajista výjimečný vokalista Matthew Barlow (a zároveň tak dokázal, že je opravdu tím jediným a jedinečným vokálem pro ICED EARTH), nicméně je však rovněž nutno podotknout, že existuje jen málo podobně orientovaných skupin, kterým taková málem až melancholická krása prorůstá celou nahrávkou skrznaskrz jako její samozřejmá a přirozená součást. Emoce do vás totiž vstupují okamžitě s prvním hrábnutím strun a setrvávají pak ještě dlouho potom, co album dozní, nemluvě o jakémsi vnitřním napětí, jež ve vás zůstane číhat ještě o notný kus déle. Pravda, ve srovnání s předešlým albem „The Dark Saga“ /1996/ přibylo na úkor svíravosti něco málo svižnějších rytmů a drásavějších kytar, ale duch novodobých ICED EARTH (počítáno pochopitelně od „Burnt Offerings“ /1995/) nezmizel ani náhodou. Znovu se proto jedná o velice silný zážitek, srovnatelný kupříkladu s ničím nerušenou četbou nějakého dobře sepsaného hororu, kdy vám také fantazie musí nadskakovat radostí nad nevázaností a nekonečnou volností. Na pálivé vlně nabroušené pověstné Schafferovy kytarové riffohry, která ze sebe chrlí jeden monstrózní motiv za druhým (výborná je i dočista osamocená instrumentálka „1776“), se sváží jedna za druhou Barlowovy hlasové nálady, aby se mohly setkat v refrénu a vybuchnout v ohňostroj kvílivých nálad a smutků, který jakoby byl původně skutečně vypuštěn ze samotného lůna něčeho velmi zlého a bezbožného. K nejzářivějším místům téhle prokleté sbírky patří bezpochyby zadumané procházky potemnělým šílenstvím „Burning Times“ a „Melancholy (Holy Martyr)“, vedené jakousi demonstrací pomalu chápané vlastní síly, epičtější kousky „Consequences“ a „Blessed Are You“, ozdobené výrazně lechtivými melodickými okamžiky, dusivá závěrečná perla „The Coming Curse“, těžící z přímo servírované mystické naléhavosti, a nesmím zapomenout ani na uplakanou (v rámci možností) vzpomínku „Watching Over My“, kde je Barlow tak rozechvělý, až byste mu hrozně moc chtěli půjčit kapesník. Nemalou mírou k navozené atmosféře přispívají i hostující pěnice Tracy M. LaBarbera či flétnistka Susan McQuinn, jež usměrňuje ústřední motiv již zmíněné instrumentální skladby „1776“ až kamsi do středověce duchovní polohy, která mimochodem kapele také moc sluší.             

Snad proto se nemůžu zbavit velmi neodbytného dojmu, že ve chvíli, kdy se zrodila deska „Something Wicked This Way Comes“, bylo již americké sdružení ICED EARTH definitivním a obrovským pojmem na poli světového power metalu, jemuž podobný abyste pohledali, a právě tímhle počinem svou pozici stvrdilo takříkajíc vlastní krví. V jistém smyslu to může doložit i trefně dokreslující a zpracovaný obal s nádechem komiksu, v širém metalovém světě dozajista také bezmála jedinečný. Jakoby totiž i on chtěl upozornit, ano, TOHLE je album TĚCH ICED EARTH, stejně nepřehlédnutelných jako jsem já sám. Ale vždyť my víme, my to smrtelně vážně víme, že ano.

 23

Louis

Verdikt

Těch několik řádků o „Something Wicked This Way Comes“ vznikalo v době, kdy ještě svět netušil, že aktuální novinku ICED EARTH „The Glorious Burden“ nazpívá někdo docela jiný, než Matthew Barlow. A vzhledem k tomu, že jsem Tima „Rippera“ Owense u nového mikrofonu ještě neslyšel, nezbývá mi, než se plně ztotožnit s tím, co jsem napsal. Stejně však upřímně pochybuji o tom, že by „Ripper“, přes své nesporné a jasné hlasové kvality, mohl v řadách amerických ´zmrzlíků´ Barlowa plně nahradit.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
7,5 / 10
Čtenáři
9,1 / 10

Další informace

Stopáž: 61:53

Produkce: Jim Morris
Studio: Morrisound (USA)

www.icedearth.com

Sestava

Skladby

  1. Burning Times
  2. Melancholy (Holy Martyr)
  3. Disciples Of The Lie
  4. Watching Over Me
  5. Stand Alone
  6. Consequences
  7. My Own Savior
  8. Reaping Stone
  9. 1776
  10. Blessed Are You
  11. Something Wicked Trilogy: Prophecy
  12. Something Wicked Trilogy: Birth Of The Wicked
  13. Something Wicked Trilogy:The Coming Curse

Diskografie

Dystopia (2011)
The Crucible Of Man: Something Wicked Pt. 2 (2008)
Framing Armageddon: Something Wicked Pt. 1 (2007)
Overture Of The Wicked (EP) (2007)
Alive in Athens DVD (DVD) (2007)
Gettysburg (1863) (DVD) (2005)
The Blessed and the Damned (2004)
Glorious Burden (2004)
The Reckoning (EP) (2004)
Tribute To The Gods (2002)
Dark Genesis (2002)
Horror Show (2001)
Alive In Athens (1999)
Melancholy (EP) (1999)
Something Wicked This Way Comes (1998)
Days Of Purgatory (1997)
The Dark Saga (1996)
Burnt Offerings (1995)
Night Of The Stormrider (1992)
Iced Earth (1991)

Jiné pohledy

Milda
7,5 / 10

Výtečná kombinace melodií ("Melancholy (Holy Martyr)", "Watching Over Me","Consequences"), nářezových pasáží ("Disciples Of The Lie","Stand Alone","My Own Savior - mimochodem úvodní riff je vykradený Hansen - "Ride The Sky") a epických záležitostí (celá závěrečná trilogie). Atmosféra je opravdu temná a člověk při poslechu alba vzpomíná na ty nejsmutnější okamžiky v životě... Ovšem deska trpí poněkud sterilním zvukem a nikde nenajdete nějaké zpestření, či ozvláštnění alba. To má za následek poměrně brzké oposlouchání a zevšednění. Určitě je to kvalitní nahrávka, ale desítku tedy rozhodně ne - jak by k tomu pak přišli třeba NEVERMORE s DHiDW? ... [30. března 2004]