Přísahám baču, že jsem se k nové desce Root snažil přistupovat bez jakýchkoli předsudků a v klidu jsem se připravil na skutečnost, že to bude něco jiného než bych od Root čekal. Ok. I tak jsem se ale neubránil silnému zklamání.. Z alba je znát záměr udělat ho přímočaré a syrové, ale to bohužel nedopadlo. Zastavilo se někde na půl cesty snaží. Kde je tedy živelnost, dravost, divokost? Já ji tam nenácházím. Stejně ale tak není ani směrem k progresu jako za Blackieho časů.. nápadů oproti třeba takové The Book má asi dvacetinu. Místy jsem se u Heritage vyloženě nudil. Nechápu, proč se kapela nesnaží víc využít potenciál Ashoka, virtuozní kytarista s takovým potenciálem a pořádně se na albu neprojeví, nechápu, přitom by to mohla být jejich nejsilnější zbraň. Když si vzpomenu jaká brilantní sóla maloval na pvním albu Equirhodont.. Co mě vyloženě zklamalo, jsou bicí. Když pominu, že se mi nelíbí jejich zvuk a jejich celkové usazení do soundu kapely, nelíbí se mi ani samotná hra bubeníka, jeho hra je místy tak unylá, že sráží celou nahrávku o stupínek dolů. Má i dobré momenty, ale nelíbí se mi. Občas jsem se neubránil udivenému "kde ho proboha sebrali"? Když porovnám novou desku Cales a Root, je jasné, že jim to Blackie natřel na celé čáře. Ale nikdy se nedostane tak vysoko, jako by mohl v Root. Big Boss prostě potřebuje Blackieho a Blackie potřebuje Big Bosse, pánové by si to měli konečně přiznat, mávnou rukou nad minulostí a dát to opět dohromady. Další desku Root ve stejné sestavě už si nekoupím.