Já celkem chápu, že kdo formoval svůj vkus albem Radegast a zastavil se v té době, bude asi spokojen. Tu atmosféru to má, jsou to přesně ty harmonie a texty, které před třiceti lety působily "tajemně" a "mysticky", i když dneska už je to samozřejmě naprosto přežitý. Problém je z mého pohledu v tom, že na Radegast byla většina skladeb velmi dobrých, tady mě zaujala jedna - V řetězech spoutaní (nebo tak nějak). Ta má docela dobrou melodii a náboj. Jinak je to citronovsky zpracovaná tancovačka, přesně do tý vesnický sokolovny, kde jeden týden hraje slaďáková Morava, druhý týden pouťový Premier a třetí týden nějaký jakože metal. A jednou za uherský rok přijede Tublatanka, což je událost roku. Proč ne? Ale proč proboha ty kecy o metalových legendách, návratech století apod. (pravda, tady to trochu míchám s Kreysonem, ale on je to stejný příběh) Ta deska mohla dopadnout hůř, ale taky mohla i v rámci žánru být mnohem lepší, hlavně měl někdo Křížka přestat tahat za ucho, když stál před mikrofonem nebo pak ty jeho skřeky vymazat. No, co víc říct? Fanouškům téhle hudby přeju, že ji pořád ještě někdo tvoří a ať si ji užívaj, ale ať moc nevykřikujou o Pařezovi a spol, že jsou to legendy a věrozvěsti, jinak budou všem ostatním pro smích. Tohle je hudba pro uzavřenou společnost.
Meresz |
10.1.2017 13:30