Na této kapele mě baví jejich vývoj. Od repetitivního melancholického post metalu s občasnými odbočkami k náročnějšímu vyznění se na druhé desce nechali inspirovat psychedelickými postupy rockových kapel z počátku sedmdesátek. Slyším tu rané Pink Floyd.
Na poslední desce 369 Huminoita hodně zvolnila, přibylo více jazz rockových prvků, čímž se propracovala k zajímavému zvuku progresivního charakteru. Hodně zajímavá kapela, která se oddělila od zástupu tisíců průměrných kapel post rockového zaměření.
jirka 7200 |
tři desky | 8.2.2019 11:59