LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Nuclear Blast
Vydáno: Pátek, 20. září 2024
Délka: 133:54
1. Yesterwynde, 2. An Ocean Of Strange Islands, 3. The Antikythera Mechanism, 4. The Day Of... [video], 5. Perfume Of The Timeless [video], 6. Sway, 7. The Children Of 'Ata, 8. Something Whispered Follow Me, 9. Spider Silk, 10. Hiraeth, 11. The Weave, 12. Lanternlight [video], 13. Yesterwynde - Orchestral Version, 14. An Ocean Of Strange Islands - Orchestral Version, 15. The Antikythera Mechanism - Orchestral Version, 16. The Day Of... - Orchestral Version, 17. Perfume Of The Timeless - Orchestral Version, 18. Sway - Orchestral Version, 19. The Children Of 'Ata - Orchestral Version, 20. Something Whispered Follow Me - Orchestral Version, 21. Spider Silk - Orchestral Version, 22. The Weave - Orchestral Version, 23. Lanternlight - Orchestral Version
1. Yesterwynde
2. An Ocean Of Strange Islands
3. The Antikythera Mechanism
4. The Day Of... [video]
5. Perfume Of The Timeless [video]
6. Sway
7. The Children Of 'Ata
8. Something Whispered Follow Me
9. Spider Silk
10. Hiraeth
11. The Weave
12. Lanternlight [video]
13. Yesterwynde - Orchestral Version
14. An Ocean Of Strange Islands - Orchestral Version
15. The Antikythera Mechanism - Orchestral Version
16. The Day Of... - Orchestral Version
17. Perfume Of The Timeless - Orchestral Version
18. Sway - Orchestral Version
19. The Children Of 'Ata - Orchestral Version
20. Something Whispered Follow Me - Orchestral Version
21. Spider Silk - Orchestral Version
22. The Weave - Orchestral Version
23. Lanternlight - Orchestral Version
Tuomas Holopainen se nás snaží opít rohlíkem. Možná je ten rohlík nacucaný cukerným roztokem, politý čokoládou, pomalovaný ornamenty z citrónové polevy a ozdobený lístky z barevného marcipánu, ale v základu je to bohužel obyčejný suchý rohlík. „Yesterwynde“ je mohutné dílo, které posluchače možná zvukově zahltí, do kolen však nesrazí ani náhodou. ... ČÍST CELOU RECENZI
„Yesterwynde“ je ešte menej funkčný album ako jeho slabý predchodca. Minimum nápadov roztiahnutých na masívnu stopáž, pričom kompozičnú prázdnotu Tuomas neúspešne vypĺňa symfonickou vatou. Floor je niekde v pozadí a jej vokálne linky idú hlboko pod jej potenciál. O nejakých zaujímavých riffoch sa nedá hovoriť. Čo zostáva? Slušný zvuk, produkcia a čriepky atmosféry odrážajúcej sa v zopár zaujímavých motívoch.
NIGHTWISH nie sú vo forme, je to tak. Takéto sklamanie som však nečakal; a to som sa na nový album tešil aj po vypočutí prvých singlov. Stačí si odpovedať na jednoduchú otázku - čo z týchto nových songov budú hrávať naživo na turné? Jaj, oni vlastne ani žiadne turné neplánujú. Ako vravím, ustrnutie a úpadok. Tuomasovi sa to nejako rozpadá a dobrý dojem nenapravia ani masívne kampane z dielne Nuclear Blast Records, ktoré zázračne vyťahujú hodnotenia vo všetkých relevantných magazínoch na 8 či 9 bodov z desiatich. Neverte im. Verte nám - my tu totiž nemáme žiadnu inzerciu.
K hlavní recenzi vlastně není co dodat. Tuomas Holopainen kul žhavé symfonické železo tak dlouho, až jej docela utavil. Na minulém albu „Human. :II: Nature.“ to v mých očích nakonec ještě ustál (a oproti aktuální nahrávce je to vskutku album, jež si lze dodnes s radostí poslechnout), ovšem tady už to prostě nejde. Snad krom klipové „The Day Of...“ si totiž posluchač musí neustále připadat jako v Krétském labyrintu, nenalézaje z téhle symfo - metalové změti cesty ven, až by si skoro přál, aby narazil alespoň na Minotaura. Ale ten je taky v nedohlednu.
-bez slovního hodnocení-
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.