Album „Thrash!“ z prozaicky známých důvodů vlastně nikdy nebylo opravdovým a regulérním řadovým albem v diskografii ARAKAINu, nicméně svým způsobem znamenalo důležitý okamžik v životě kapely, takže by bylo asi nevhodné tvářit se, jako kdyby neexistovalo a alespoň okrajově se o něm nezmínit.

V pauze po úspěšném titulu „Salto Mortale“ se ARAKAIN konečně vrhnul k finálnímu dotažení dlouho hýčkané myšlenky, totiž k oprášení materiálu z debutu „Thrash The Trash“ a jeho zvěčnění v anglické verzi. Otázku, zda to již nebylo pozdě (přeci jenom, tuzemsko zřejmě raději originál a cizozemsko už zase mnohem raději věci z úplně jiného metalového soudku), nechme stranou, protože s odstupem devíti let už bychom stejně nic nevyřešili, a raději přejděme k tomu hlavnímu, totiž ke změnám, které slavný debut potkaly. První z nich je nabíledni, protože anglická verze (samozřejmě) nemohla být o ničem jiném, než o anglických textech. Tady to skupina měla poměrně méně složité, neboť nejpovolanější člověk pro takovouto lyrickou proměnu, autor původních textů Aleš Brichta, byl zároveň brilantním angličtinářem, pročež se mu povedlo převést původní materiál opravdu vkusně a hlavně se zachováním původní myšlenky a tématu (mimo „Prostitute“ alias „Šeherezád“, kde to ale asi doopravdy dost dobře nešlo). „…Evening´s Coming, Barometer´s Crazy, Rime To Get Ready, For Mistreating Night, Comes For The Visit, God Of The Thunder, No Time For Questions, Run For Your Life…“, poznáváte? No, ovšemže. A jsme u další novinky, totiž zpřeházení původního pořadí skladeb, čímž se (zřejmě kvůli intru) na čelo nahrávky dostává právě „Stormmaster“ alias „Pán bouře“ a také další skladby, snad kromě „Šakala“ a „Šeherezád“, nezůstávají na svém místě. Navíc pak chybí lahůdky „Noc“ a „Amadeus“, jež nahradila singlová „Ku-klux-klan“. To je krok, který jsem nikdy úplně přesně nepochopil, ale budiž, přece jenom na to kapela měla právo. A třetí důležitou věcí, která provázela „Thrash!“, byl i zremasterovaný zvuk, což já osobně velmi oceňuji, protože v rámci možností to desku jakseříká opravdu nakoplo.

Čili, kolem a kolem vzato, pro našince celkem nic světoborného, ale zřejmě jen na první pohled. Nesmíme zapomenout, že se totiž psal rok 1994 a „Thrash!“ znamenal po dlouhých pěti letech (a na dalších pět let dopředu) první šanci pořídit si „Thrash The Trash“ v CD formátu, což si myslím, že bylo velmi lákavé. Z tohoto titulu pak také nemůžu na adresu téhle okleštěné a vylepšené verze debutu říct vůbec nic špatného a dones ji hýčkám ve své skrovné sbírce.