Jazz-metal’n’corová přehlídka vynikající instrumentality, nápadů a tří poměrně různorodých celků slibovala zajímavý hudební zážitek, který byl již předem odsouzen k tomu, že jsem nemohl odejít zklamán. Zvláště na maďarské ranaře Varso jsem se těšil. Po tom, co jsem si doma sjížděl zhruba měsíc jejich promo Eastern Fashion, jsem byl hodně zvědav, jestli to, co předvedou na živo, bude stejně tak dobré.

Ale začněme od skupiny první, kterou byla plzeňská trojka Savage Sausage. Ta se z dřívějších hlavně deathových vod odplavila do jazzovějšího a uvolněnějšího jezera, které čeří místy hardcorové vlny rozbouřené deathovými spodními proudy. Pro skupinu je charakteristická dobře šlapající rytmika; baskytarista Jaromír se dokonce opět na živo pochlubil svojí bezpražcovou pětistrunkou, kterou zvládá opravdu brilantně. Kytara se často poddává „brnkavějším“ hravým plochám, které by snad neurazily ani nějaký jazzový večírek. Písničky doprovázel hřmotným murmurem Jaromír a angry-vokálem kytarista Frnt.

O druhé skupině jsem již několikrát psal, takže jen zkrátka. Made by the Fire je skupina hrající něco, čemu by se snad dalo říkat instrumentální power-jazz-industrial-core, i když se zařazením této skupiny mám stále problém. Téměř každý koncert ve mně zanechal trochu jiný dojem. Z tohoto si budu určitě pamatovat baskytaristovo spravedlivé rozhořčení nad tím, že někteří jedinci pod podiem poměrně trapně zlehčovali témata jejich skladeb a podle toho se trochu i odvíjel celý set. Zvuková nálož, silná rytmická mašinérie, jíž vévodí pan Bubeník s velkým B, kterého když člověk při hraní sleduje, má každou chvíli pocit, že do něj musí snad pouštět při koncertě 220 V, protože jeho prožívání koncertu je opravdu jedinečné.

Konečně třetí skupinou byli maďarští Varso, vedené frontmanem Viktorem Palem. V programu klubu o nich stálo „nadstylové rozpětí mezi Tool, Cynic a Obituary a bůh ví čím ještě“, hlavně pak závěr této specifikace se mi zdá nejvýstižnější. Několik týdnů před koncertem jsem obdržel poslední promo CD od Varso s názvem Eastern Fashion. Mé oblíbence Tool jsem z nich sice moc necítil, ale to je možná dobře, protože nějaká laciná kopie kalifornských nástrojářů by pro mě byla zklamáním. Styl Varso je opravdu stěží definovatelný. Jedná se o velmi nekonvenční a svéhlavé spojení rocku a metalu se zvonivými kytarami a vysokým melodickým vokálem, který často přechází do hutné distorze a hlubokého chrapláku. Jednotliví členové Varso jsou ovlivněni skupinami jako Amorphis, ale třeba i Meshuggah, … a je to místy znát na jejich tvorbě. Ještě k promu Eastern Fashion. Ačkoliv obsahuje pouze čtyři skladby + videoklip k písničce z proma minulého je našlapaná informacemi a obrázky ze života skupiny. Ty mně přišly jako velice dobrý nápad, neboť člověku skupinu hodně přiblíží. Nejedná se jen o obrázky z koncertů a propagací, ale hlavně fotky ze soukromého života kapely (zákulisí koncertů, různé alkoholové soustředění a řekl bych, že i spoustu „historických“ obrázků, kdy skupina s hraním začínala a jednotlivým členům bylo něco kolem šestnácti let).

Set Varso načala první písnička Home Sweet Home jejich aktuálního proma, následována další věcí z téhož CD. Hned při první písničce mi jako baskytaristovi poklesla čelist, když jsem viděl způsob, jakým baskytarista Attila Kiraly hrál zhruba třicet procent všech skladeb. Pasáže, nad nimiž jsem již doma přemýšlel, jak je asi hraje, totiž hrál tappingem (= technika kdy se stlačují struny oběma rukama na krku nástroje)!! Set působil naprosto nenuceně a uvolněně, zpěvák Viktor Pal si při jedné instrumentálce skočil pod podium do kotlíku trochu si „zapařit“, s mikrofonem stále vymýšlel různé zběsilosti (nejčastěji se na něm chtěl oběsit), živelně se pohyboval na podiu a komunikoval s publikem. Uprostřed setu jsem neodolal ani já, svěřil digitální foťák do jiných povolaných rukou a skáknul do kotlíku. To se právě rozezněla klipovka Moment Distanced Sincerety, po ní následovala Gluelove - obě z předchozího CD. Na konci setu si lidé vynutili přídavek a ani po něm skupinu nechtěli pustit z podia.