OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od běžných grindcorových kapel se angličtí GOREROTTED liší čistým zvukem. Jestliže jsem v souvislosti s prvotinou „Mutilated In Minutes“ vcelku s nadšením chválil jejich schopnost skloubit dřevní primitivitu grindcoru (á la REPULSION) s deathmetalovými postupy CANNIBAL CORPSE a brutalitou raných CRYPTOPSY, u druhého CD jsem poněkud na rozpacích.Od malého labelu si tuhle pětku naprosto praštěných anglických ujeťáků vytáhli věhlasní Metal Blade, pánové nahráli nějaké písničky do filmů a jsou z nich zničehonic slavní ujeťáci, trávící život s pivem v ruce po festivalech a turné. Opakovaný vtip ale... znáte to. Čili je na místě se ptát, jestli se GOREROTTED na druhé desce pohnuli někam dál. Nu a odpoveď je – NEPOHNULI. Takže prosím – horůrky, rádobyvtipné rýmovací gore texty (viz tracklist) a komiksový obal s motorovkami. Opakující se riffy, občas houpavá pasáž, zdvojený vokál á la Inhume a škatulka vepsaná v úvodníku. GOREROTTED jsou skutečně punk – ovšem především v onom původním smyslu slova – totiž přitroublí. Village People Of The Damned (viz foto). Pokud jim jejich pivo a umělou krev zbaštíte, nic strašného se vám nestane. Otázka je, jestli za rohem nepodávají něco lepšího.
Splatter grind death with crusty punk edge...
Vercajk a mršiny. Grind a gore. A SLAYER! Jasný?
5,5 / 10
GORESKIN (aka Babysliced)
- Grunting And Groaning
MR GORE
- Strangulated Screams
FLUFFY OFALSTENCH
- High Pitch Garrotting Wires
ROBIN PANTS
- One String Banjo Strummer
THE WILSON
- Bass-ment Torture Screams
JUNKY JON (aka Rushy Insane)
- Skunk And Skins
1. Zombie Graveyard Rape Bonanza
2. Hacked In The Back and Dumped In A Sack
3. Fuck Your Ass With Broken Glass
4. Only Tools And Corpses
5. Her Gash I Did Slash
6. Can’t Fit Her Limbs In The Fridge
7. Village People Of The Damned
8. Masticated By The Spasticated
9. To Catch a Killer
A New Dawn For The Dead (2005)
Only Tools And Corpses (2003)
Mutilated In Minutes (reedice) (2002)
Mutilated In Minutes (2001)
Her Gash I Did Slash (demo) (1998)
Videl som budúcnosť death metalu, volá sa Gorerotted.
Fanúšikovia Stephena Kinga mi iste odpustia, že som si dovolil parafrázovať jeho dávny pochvalný výrok na adresu ďalšieho hororového mága Clive Barkera. Presne táto fráza mi však napadla pri počúvaní nového diela anglických násilníkov Gorerotted. Šestica mladíkov (piati z nich majú vizáž skinheadov odtrhnutých z reťaze) presvedčila o svojich kvalitách už debutom Mutilated In Minutes z roku 2001, ktorý bol nielen kladne hodnotený odbornou tlačou a fanúšikmi, ale pár kúskov z neho sa objavilo aj vo filmoch s hororovou tématikou.
Gorerotted s mladíckym entuziazmom nekompromisne vytrhávajú korene amerického death metalu, aby nimi, na radosť všetkých fanúšikov extrémnej muziky, s punkovou energiou a grindcoreovou zbesilosťou kmásali počas príjemnej polhodiny aj na novinke Only Tools And Corpses.
Kapela má do posledného detailu dotiahnutý imidž oddaných priaznivcov hororových filmov -- obal v štýle "Texaský masaker motorovou pílou", nevyhnutné náladotvorné intrá, hektolitre krvi pri koncertných vystúpeniach. A samozrejme texty. Veselé príhody plné detailov, ktoré citlivejším povahám rozhodne neodporúčam. Nie každý sa pobavene usmieva pri ospevovaní penetrácie análneho otvoru kúskami rozbitého skla, všakže.
Skladby "Fuck Your Ass With Broken Glass", "Hacked In The Back, Dumped In A Sack" či "Her Gash I Did Slash" prezrádzajú sympatický sklon k poetickému spracovaniu žalúdočne náročných motívov, pričom použitie jednoduchých rýmov sa tu stáva zaručeným poznávacím znamením Gorerotted.
S gitaristom Fluffym sme sa v telefonickom rozhovore jednoznačne zhodli na totálnej nezmyselnosti rôznymi art-rockovými mäkkýšmi propagovanej teórii: "Brutalita v hudbe zakrýva chabé inštrumentálne schopnosti".
Gorerotted sú toho žiarivým príkladom. Excelentne ovládajú svoje nástroje, majú výborný zvuk, do detailov prepracované štruktúry skladieb, pestré aranžmány, a to nielen vďaka trojici (!!!) spevákov. Všetky tieto faktory robia zo songov ako "Only Tools And Corpses", "Village People Of The Damned" a najmä "Masticated By The Spasticated" hity nadčasového charakteru.
Teraz mi už zostáva len prichytiť Gorerotted pri ich koncertnom vyčínaní a budem spokojný. REAL SMASH!
Fantasticka vec, Gorerotted budu vzdy super, aj ked uz tvoria inu hudbu pod nazvom The Rotted.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.