Píše se rok 1991 a světová pozornost se upírá k Arabskému poloostrovu. Irácký diktátor Saddám Husajn svým napadením Kuvajtu rozpoutává nebezpečný válečný konflikt a USA se sobě vlastním velikášstvím přichází chránit nejen suverenitu Kuvajtu, ale i své vlastní zájmy. Na Izrael dopadají irácké rakety. Ne, nebojte, nemíním se rozepisovat o této etapě věčného Středovýchodního konfliktu. To vše jsou totiž jen kulisy ve kterých se rodí jiná historie, historie jedné hudební, ale i názorové vize. V tom samém roce 1991 se totiž nejprve pod jménem RESURRECTION formuje několik izraelských mladíčků do skupiny, která se chystá vstoupit do povědomí metalového světa svými osobitými hudebními kreacemi. Na scénu přicházejí ORPHANED LAND.

Svítání nad Osiřelou zemí

První etapa pod názvem RESURRECTION se nesla ve znamení deathového řádění, ale byla jen velmi krátkou epizodou, neboť hned v roce 1992 se název změnil na ORPHANED LAND a se změnou názvu přišlo i stylové rozšíření, díky kterému si mladí Izraelci v podstatě okamžitě získali pozornost jako osobitá undergroundová formace. Jakoby odnikud přicházející skupina se totiž rozhodla naházet do hmoždíře všemožné, nejen metalové styly, rozdrtit je na atomy a tyto atomizované částečky hudby pak navlékat na nit skladeb v kombinacích, nad kterými tehdy nepřipravený metalový fanoušek zůstával stát s otevřenou hubou. Přestože se totiž ORPHANED LAND rozhodli jít cestou metalového hudebního vyjádření, nehodlali zapřít ani svůj původ, ani svoji myšlenkovou vizi a odhodlání dokázat, že hudba je univerzálním jazykem v němž je možné překlenout i mnohé nepřekonatelné bariéry běžného života. Sami členové skupiny se vždy hrdě hlásili k tomu, že bez ohledu na národnostní a náboženská omezení se do své tvorby snaží zakomponovat vše co je nějakým způsobem oslovuje. A tak se v jejich podání do metalu dostaly mnohé netypické orientální a etnické elementy, to vše v době, kdy podobné hudební mísení nebylo ani zdaleka tak obvyklé jako dnes. Navzdory tomu, že metaloví fanoušci byli tehdy ještě dosti konzervativní, podařilo se ORPHANED LAND tuto svoji hudební vizi prosadit, možná i proto, že nepřicházeli s žádnou pózou, ani se nesnažili upoutat nějakými vykalkulovanými efekty. Oni přicházeli s vlastním přesvědčením.

Pravděpodobně to byl i silný pocit exotična, který mnohým v projevu ORPHANED LAND imponoval. Snad i to umožnilo mladičké skupině zahrát si hned během let 1992 a 1993 s takovými veličinami jako CATHEDRAL nebo TIAMAT. A to vše bez jediného vydaného dema! To se totiž nahrávalo až v roce 1993 a dostalo název „The Beloved"s Cry“. Vyvolalo docela slušný ohlas nejen v rodném Izraeli, takže se slibně rozjetá skupina mohla radovat z velmi rychlého vzestupu zájmu. Přesto by byl průnik na světovou scénu asi mnohem složitější, nebýt tehdy velmi agilního francouzského labelu Holy Records, který nejen v případě ORPHANED LAND prokázal silný čich na originální a kvalitní kapely. A tak už v roce 1994 vyšlo právě pod značkou Holy Records album „Sahara“, a přestože na tomto svém debutu působila skupina díky velkému počtu hostů dojmem jakéhosi projektu nebo dokonce až konglomerátu všemožných hudebníků, jádro bylo stabilní a sestávalo z klasického nástrojového obsazení. Kytaru měl na starosti Yossi Sasi, druhou kytaru Matti Svatitzki, do bicích tloukl Sami Bachar, basu tvrdil Uri Zelcha a většinu vokálů obstarával Kobi Farhi.

Pouštní žár

Album „Sahara“ vyšlo v době, kdy do metalu přicházelo období jisté stagnace, thrash se zdál být dávno překonaným stylem a deathový i doomový vrchol byl již také minulostí. Hledání nových výrazových forem pak mnohdy spělo buď zcela mimo hranice metalových žánrů, nebo do slepých uliček a skládek kovošrotu. A to byla doba jako stvořená právě pro ORPHANED LAND, kteří přicházeli s vlastní alternativou obohacení metalové hudby a přitom se nesnažili popřít základní atributy metalu jako takového. „Sahara“, rozdělená do dvou částí, kdy druhou tvořilo znovu nahrané demo „The Beloved"s Cry“, byla sice albem založeným především na deathových a doomových základech, avšak hned úvodní tóny arabské melodie vyslaly do světa signál, že ORPHANED LAND mají svoji vlastní představu o hudbě, a že je to představa nesoucí v sobě nebojácné experimenty a troufnu si říci i jisté vizionářství. Tito tehdy osmnáctiletí mladíci i přes své relativní mládí prokázali obrovskou otevřenost a schopnost vstřebání vlivů okolního, především arabského světa. Bez známek obav využili výhodu svého původu a do své hudby zakomponovali východní elementy. Stali se v podstatě prvními, kteří v tak rozsáhlé podobě zapracovavali orientální vlivy do metalu. A nejen to, tito mladíčci se nebáli zajít ve svém invenčním přístupu tak daleko, že si k nahrávání pozvali celou řadu hostí, nemajících s metalem zhola nic společného. A tak se kromě arabského ženského vokálu a různých orientálních perkusí objevil na albu i sedmdesátiletý slepý muž hrající na Qannun, což je arabský stolní strunný nástroj. Přestože to v nás Evropanech může budit dojem pouhé snahy o výrazové obohacení, především pro arabský svět to v sobě neslo ještě jeden důležitý aspekt, a to silný myšlenkový odkaz. Pokud to pro někoho není zřejmé již z hudební stránky nesoucí v sobě hebrejské, arabské i jiné etnické vlivy, postačí snad když si uvědomí, že skladba „Aldiar Al Mukadisa – The Holy Land Of Israel“ této izraelské skupiny je nejprve odstartována arabskou lyrikou aby v druhé části skončila u hebrejštiny.

Další krok k východu

Druhé, mnohem komplexnější album „El Norra Alila“ vyšlo dva roky po debutu opět u Holy Records. A pokud to první bylo jen jakýmsi výkřikem do tmy, tento počin už by se dal považovat za cílené volání. Těžko se dá v souvislosti s touto deskou mluvit o death nebo doom metalu, je vůbec těžké mluvit o jakémkoli stylu. Sami ORPHANED LAND se stávají stylem. Oproti předchozí tvorbě zde poněkud ubrali na agresivitě a hutnosti projevu, naopak si více pohráli s náladami a aranžemi jednotlivých skladeb plných exotických zvuků, melodií a harmonií. Vznikla tak nahrávka s velmi silným emotivním nábojem, nahrávka ještě více spjatá s etnickou a především orientální hudbou; nahrávka stylově těžko zařaditelná. Avšak nesmyslná potřeba hudebních publicistů i fanoušků škatulkovat, a z toho plynoucí neustálé dohady, co že to vlastně ti „pomatení“ Izraelci hrají, vedla samotné ORPHANED LAND k označení svého stylu jako „Middle East Metal“ (Středovýchodní metal). Těžko definovatelná mimostylovost zde byla podpořena ještě větší paletou hostů na etnické hudební nástroje. Samozřejmostí byl již z minula osvědčený Qannun, objevuje se i arabská kytara Oud a množství nezvyklých perkusí jako např. Darbuka nebo Dumbek. Do natáčení se navíc zapojila snad celá rodina kytaristy Yossiho. Jeho otec, mimochodem velmi nábožensky založený člověk, přinesl mnohé hudební inspirace, přispěl po textové stránce a zpíval ve třech skladbách. Mladistvým zpěvem ozvláštnila tuto desku, stejně jako debut, osmnáctiletá Hadas. Na albu se podílel i Yossiho strýc, profesionální hráč na Oud a zpíval zde i Yossiho dědeček.

Textová stránka alba se často dotýká náboženských témat, ale na otázku, zda jsou ORPHANED LAND náboženská skupina odpovídají oslovení členové záporně. Hlásí se k tomu, že jsou především metalovou kapelou a přestože někteří z nich jsou věřící, jako skupina se snaží nebýt jednostranně nábožensky ani názorově vyhranění. Zároveň však dodávají, že náboženský aspekt patří k jejich životu a proto ho nemohou opomíjet ani ve své tvorbě. Obsahově jejich texty působí velmi internacionálně (nekamenujte mě za tohle zprofanované slovo, ale podle mého je nejvýstižnější), čehož je dokladem například závěrečná „Shir Hashirim“, skladba poněkud stylově vybočující díky své výrazné inklinaci k tradiční hudbě. Její text vyjadřuje silné poselství mluvící o naději na smíření Judaismu, Islámu i křesťanství, tří rozdělených náboženství jejichž nesmiřitelnost je zde viděna o to nesmyslnější, že všechna tři vychází ze stejné podstaty víry v jediného boha. Úspěšnost desky byla vzhledem k undergroundové podstatě skupiny až překvapující, pokrokovější část arabského světa ji přijala opravdu příznivě, ale slušného ohlasu se dočkala třeba i v Polsku nebo Turecku. Abum vyšlo v licenci dokonce i v Malajsii.

Mračna se stahují

Vydáním „El Norra Alila“ vypršela smlouva s Holy Records a ORPHANED LAND se začali poohlížet po novém vydavateli. Nebylo to nijak obtížné, protože silný potenciál ukrytý v těchto Izraelcích vycítili i maníci lovící talenty pro větší vydavatelství a nabídky na smlouvu přišly např. od Nuclear Blast, Metal Blade nebo Century Media. A tak v roce 1997 podepisuje „Osiřelá země“ smlouvu právě u posledně jmenovaných, bohužel se tak stává zrovna v době, kdy aktivita skupiny výrazně ochabuje. ORPHANED LAND sice byli mnohými obdivováni a stali se i jakýmsi vzorem a idolem pro lidi nesmířené s životem plným náboženských dogmat a nenávisti, jejich pozice a postoje ovšem byli pro ně samotné, jako pro osoby které jsou svým vlastním životem zapojeni do nestabilního prostředí Blízkého východu, značně komplikované. Tato nervózní situace se zákonitě musela odrazit i na vlastním fungování skupiny. Sám vokalista Kobi Farhi později přiznal, že i díky tomu docházelo ke konfliktům mezi jednotlivými členy a tak kapela v roce 1997 upadla do hibernace. Její členové se museli zabývat krutou realitou v jejich vlasti Izraeli, nová deska se nekonala a ORPHANED LAND se nadále objevovali pouze na různých kompilacích a tributech. Jejich asi nejzásadnější příspěvek v této oblasti se dá najít na tributu „AS WE DIE FOR ... PARADISE LOST“ z roku 1998, kde si vzali do pařátů skladbu „Mercy“. A nebyli by to ORPHANED LAND, kdyby ji nepřepracovali k obrazu svému, čili především pořádně „nezparchantěli“ orientálními postupy. Samotný kytarista a mozek PARADISE LOST Greg Mackintosh tehdy označil právě předělávku od ORPHANED LAND za nejlepší z celého tributu.

Klid před bouří

Následovalo dlouhé období nečinnosti vyplněné pouze v roce 1999 vydanou CD reedicí původního dema „The Beloved"s Cry“. Jinak se po ORPHANED LAND slehla země, žádné koncertování se nekonalo, skupina ostatně ani předtím přílišnou koncertní aktivitou nepřekypovala. Žádné vystoupení se nekonalo dokonce ani po vydání „El Norra Alila“, poslední živé hraní tak u sebe neslo letopočet 1995. Přesto však fanoušci na svoji skupinu nezapomínali a to co stále živilo naději na návrat, byla velká podpora příznivců především z arabských zemí, pro které hudba ORPHANED LAND představovala vizi harmonie mezi nesmiřitelnými rozpory, mezi východem a západem, Judaismem a Islámem. A tak se po čase začali členové v tichosti připravovat na návrat. Toto období ticha dnes skupina ráda označuje jako „Klid před bouří“. Vše v podstatě začalo na sklonku roku 2001, kdy se konal v Turecku první koncert obnovené skupiny, sešlo se mnoho fanoušků jak z Izraele, tak z arabských zemí, aby si bok po boku zařádili. Pomalu se rozjíždějící kapele zjištění přetrvávající podpory fanoušků sice vlilo novou energii do žil, ale k dokonání návratu byla ještě dlouhá cesta. Druhý koncert se konal v Tel Avivu, třetí pak proběhl až těsně před nahráváním nové desky a jednalo se o akustický set, který byl zaznamenán jako bonus pro limitovanou edici alba „Mabool“. Do natáčení tohoto nového alba se skupina vrhla téměř v původním základním složení, pouze na bubenickou stoličku usedl Avi Diamand a klávesy obhospodařoval Eden Rabin.

Potopa

Příprava natáčení nového alba zabrala opravdu hodně času, ORPHANED LAND byli totiž rozhodnuti neupustit od svého pojetí skladeb plných hostujících vokalistů a etnických nástrojů, naopak se pokoušeli svoji vizi dotáhnout ještě dále. Ani v nejmenším neustoupili od využití vlivů arabské a indické hudby. Vokalista Kobi Farhi dokonce v jednom rozhovoru uvedl, že si při své návštěvě v Indii zaznamenával hudebníky hrající v ulicích indických měst. Snad i proto je právě ovlivnění indickou hudbou na desce tak silně cítit. Nahrávání alba se konalo v období červenec - říjen 2003 a nebyl to nijak jednoduchý proces. Bicí, klavír, cello, viola plus nějaké sbory stejně jako většina mixu proběhlo v Zaza Studios, zatímco zbytek se nahrával v Bardo Studios. Samozřejmě při nahrávání nechyběly etnické nástroje jako původně řecká kytara Buzuki nebo Oud, turecká kytara Saz a mnoho perkusí z Afriky a Asie. Navíc si ORPHANED LAND vyzkoušeli různé experimenty, takže například ve skladbě „Halo Dies“ použili polyrytmické efekty. Kobi přiznal, že natáčení pro něj osobně znamenalo přímo noční můru, neboť zorganizovat a následně uhlídat aranže veškerých nástrojových partů a hostujících vokalistů včetně sborů mu připadalo jako nadlidský úkol. Navíc se skupina odvážila využít až neuvěřitelnou paletu jazyků. Kromě již dříve použité angličtiny, hebrejštiny a arabštiny se tu objevuje i latina, vokalistka původem z Jemenu použila svůj rodný jazyk a pánové si pro specifické pasáže skladby „Birth Of The Three“ vytvořili dokonce svůj vlastní abstraktní jazyk „Gibberish“, aby v něm mohli vynalézat neexistující slova bez logického významu. Z toho všeho je jasně vidět jakou rozmanitostí celé album hýří a jak těžké bylo nepodlehnout chaosu, udržet ve skladbách řád a dokonce je podřídit předem danému konceptu. „Mabool“ je totiž kromě všeho ostatního koncepčním albem vyprávějícím promyšlený příběh se silným morálním podtextem. „Mabool“ (v hebrejštině „potopa“) je příběh nesoucí v sobě biblické podobenství, přesto však zobrazující metaforickou formou současný svět. Zrozením sedmého syna, jehož duše je rozdělena do tří lidských bytostí, se začíná popis událostí končících očistnou záplavou. Ti tři hrdinové představují tři různé povahy, charaktery, jsou ve znamení tří různých zvířat - hada, orla a lva, a jsou syny tří rozdílných náboženství - Judaismu, křesťanství a Islámu. Celý děj pak vypráví o úsilí znovu sjednotit tyto tři bytosti, ale marnost snahy je završena trestem božím v podobě potopy ničící nesnášenlivou zemi. Skupina vysvětluje tento příběh jako jakousi reflexi na dnešní realitu Středovýchodního světa, kde jsou sváděny nekonečné války mezi náboženstvími a národy. A tak jako ušpiněný člověk odstraní veškeré neřádstvo ze svého těla sprchou, tak musí být špinavá země očištěna spásnou potopou. Hudba ORPHANED LAND je ostatně také jakousi očistnou lázní, která dokáže vyhnat z hlavy posluchačů banality všedního dne.

K podpoře alba uskutečnila skupina od konce února 2004 několik převážně akustických koncertů a v současné době připravuje své internetové stránky hned v sedmi různých jazykových mutacích. Takže kdo si chvilku počká, dozví se přímo ze zdroje určitě ještě mnohem více než jsem poskládal já ze střípků roztroušených v netovém světě.

Těžko se dá odhadnout kam povedou další kroky izraelských samouků (žádný z nich nemá hudební vzdělání), ale asi se dá celkem s jistotou tvrdit, že hudební stránka ORPHANED LAND nikdy neztratí své silné ovlivnění orientem a i díky tomu bude jejich hudba vždy osvěžujícím závanem v často nevýrazném metalovém bezvětří.