Uprostřed kruhu dokonalé kulatosti se zhruba po třech letech opět sešlo několik talentů, aby stvořilo obsah do placatého lesknoucího se kotouče, jemuž osud přisoudil pojmenování „Třináctý krok“. Po tom, co si mě debut „Mer de Noms“ vydaný v roce 2000 naprosto získal, jsem napjatě očekával, co se  na mě vyvalí při kroku třináctém. Dobrým zvykem u tohoto projektu jest to, že se střetávají osobnosti již protřelé oborem a známí i z jiných těles hudebních. Všemu vévodí pěvecký „dokonalista“ Maynard James Keenan, jenž je znám hlavně z klanu kalifornských nástrojářů TOOL. Po jeho pravici můžeme spatřit dalšího ostříleného hudebníka a skladatele Billyho Howerdela spjatého například s NINE INCH NAILS, či SMASHING PUMPKINS. To je také autorské duo celého projektu, kde Billy je duševním otcem kompozic a Maynard pěveckých linek a textů. Od posledního alba prošli A PERFECT CIRCLE cestou, na níž se rozloučili s některými někdejšími členy z „Mer de Noms“. Na jejich pouti se k nim však přidali nové tváře, kterými jsou například Jeordie White na postu baskytaristy (Vám, kterým to jméno nic neříká napovídám: Twiggy Ramirez - MARILYN MANSON) a James Iha (SMASHING PUMPKINS). Za bicí soupravou zůstává Josh Freese, toť poslední člen uzavírající dokonalost kruhovou.

Žánrově jsou A PERFECT CIRCLE s obtížemi uchopitelným tělesem. Kdybych to chtěl nějak rychle shodit ze stolu asi začnu pro šuplíčkomilce vytahovat zásuvky typu alternative rock/metal, ale to je prostor tak široký, že si pod ním lidé dnes představují opravdu všelicos. Celým „Třináctým krokem“ se táhne jakási lehce nervózní těkavá kytarová atmosféra, která mi v duši zanechává dramatické napětí. Někdy tento aspekt ustupuje do pozadí, ale nikdy nevymizí docela. Tak trochu to působí, jakoby hudbu skládal talentovaný sebevražedný psychopat, jenž bilancuje život stojící na hraně nabroušené břitvy. Přesně s touto náladou koresponduje i většina textů.

Celé CD začíná zvláštním tahem, nejdelší skladbou - téměř osmiminutovým opusem - který přímo přetéká zoufalou náladou, kterou jsem výše popsal. „Mer de Noms“ byla pro mě láska na první poslech, ke kroku třináctému jsem hledal cestu déle, i když je pravdou, že poslední dobou se mi na první poslech líbí opravdu máloco. Celé nové album na mě působilo zpočátku jako větší „popík“, vše se zdálo být nějak měkčí, učesanější. Výjimku tvoří hlavně skladba „Pet“, která ve mně vyvolala (hlavně nahuštěným začátkem) vzpomínku na „Judith“ z alba „Mer de Noms“, ale i do této hudební tapiserie je vetkáno ono psychopatické vlákno, které v „Judith“ či podobných minulých skladbách nebylo. Také se zde daleko více experimentuje. Krom klasických písniček, jako jsou „Blue“, „The Noose“, „The Outsider“ a „Pet“, jsem si oblíbil i odlišnější kousky jako je atmosférická „A Stranger“ či náladová experimentální zvlášnůstka nazvaná „Lullaby“, vzbuzující u mě, ani nevím proč, vzpomínku na seriál „Království“ od Larse von Triera.

To, že je vše úhledně zabaleno do vynikajícího zvukového kabátce s pevnými instrumentálními výkony, snad nemusím nějak rozvádět. Na „Thirteenth Step“ se PERFECT CIRCLE vymaňují z hranic které mělo předchozí album, vše je mnohem hlubší, smutnější, zamyšlenější a pocitovější. Unikátní projekt v kytarové alternativě a už teď se těším, jakým směrem se tento hudební tvar bude kutálet dál.