Když v roce 2000 hlásal Dan Swano do světa svoji ztrátu zájmu o death a v podstatě i o metal jako takový s tím, že teď už ho baví jen art-rock a své soustředění věnuje pouze projektu NIGHTINGALE, bylo to pro mnohé překvapení, jiní jen nevěřícně mávli rukou. Čas dal za pravdu těm druhým, neboť mistr Swano se v podstatě okamžitě vůči této své póze zpronevěřil účastí na deathovém projektu BLOODBATH, ale po poněkud neúspěšném albu NIGHTINGALE, které vyšlo počátkem roku 2003 s názvem „Alive Again“, dokonce reinkarnoval EDGE OF SANITY, jednu z legend severské deathové scény. Ale pozor, s původními EDGE OF SANITY má nová „skupina“ společný pouze název a Danovu snahu pokusit se navázat na koncepční album „Crimson“ z roku 1996. Pouze s několika hosty se Swano v létě loňského roku zavřel do domácího studia The Room a pevnou rukou udělal další zářez do futra svých bohatých hudebních aktivit, takže tu už nějakou chvíli máme „Crimson II“.

Jak už bylo řečeno, tato deska má navazovat na opus „Crimson“, takže asi každý kdo přišel s tvorbou EDGE OF SANITY do styku bude vědět, se jakou tváří skupiny máme tu čest. Za vše mluví i fakt, že z původní sestavy zůstal pouze Dan, takže ostře brutální deathová řezničina se konat nebude. Očekávat se naopak dala typická Swanovská melodika, která je povětšinou snadno rozpoznatelná a bohužel i poněkud „profláknutá“. Obavy z toho, že Swano bude vykrádat sebe sama ve snaze opakovat již dříve úspěšně fungující postupy asi byla na místě. Ano, mnohde tomu tak skutečně je, studnice hudebních nápadů není nevyčerpatelná a jelikož měl Dan evidentně v úmyslu zachovat základní ráz a styl své hudby, dalo se něco podobného čekat. Avšak více než nějaké připomenutí již z minula známých riffů a melodií je pro mě důležitý celkový dojem a vyznění alba. Jako v případě prvního „Crimson“, je i pokračování v podstatě jedinou dlouhou skladbou, pouze kosmeticky rozdělenou do pomyslných částí. Jedná se o funkční celek postupně se měnících motivů a melodií, aranže do sebe vstřebávají vše od deathové ostré riffovosti až po akustické vybrnkávání. Swano skloubil dohromady postupy tvořící nejen tehdejší páteř EDGE OF SANITY, ale přidal i ingredience ze svého projektu MOONTOWER, nebo postupy jež využívá u NIGHTINGALE. Bohužel jsou mnohé jaksi předvídatelné a tím ztrácí na zajímavosti. Přesto je můj celkový dojem z alba kladný, podle mě se podařilo stvořit další kapitolu „přívětivé“ tváře deathu obohaceného o množství zajímavých příměsí a doplňků. Deska je plná přirozeně plynoucích melodií stejně jako typicky Swanovských harmonií. Mnohé postupy jsou sice značně „opotřebované“, ale do koncepce alba plně zapadají a tvoří dohromady s podbarvujícími klávesami organický celek. Převažující Danův chrčák je přesně takový jak ho už z minulosti známe, ani lepší ani horší, snad jen v mnohých pasážích sklouzává do určité monotónnosti a tak by využití melodických poloh a hostujících vokalistů mohlo být častější. I zvuk je takový jaký se dal čekat, příjemně severský, někdo namítne že příliš standardní, ano, možná.

Přestože Swano nevykročil nějakým novým směrem, ostatně progresivistické výbuchy invence od něj asi málokdo čekal, stvořil album plné příjemné hudby s vlastní typickou tváří, která má všude po světě spoustu svých věrných fanoušků. Nové příznivce si Dan asi nezíská, ale to určitě nebylo úmyslem. Podíváme-li se tedy na „Crimson II“ z tohoto úhlu, je tu vše co se od alba dalo očekávat, prostě velmi dobře odvedená prácička. Jistě, nic převratného a nového, ale stejně si tuhle desku rád poslechnu.