OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Komu sa nelení, tomu sa zelení. Nie náhodou to píšem práve v súvislosti s jedným z najaktívnejších hudobníkov na gitarovej scéne za posledných niekoľko rokov. Devinova pestrá a mimoriadne plodná muzikantská kariéra prešla niekoľkými fázami – obdobie spolupráce s inými, a vtedy známejšími, menami ako Steve Vai, Geezer Butler, Wildhearts, alebo koketovanie s Jasonom Newstedom. Nevyhnutnosť potreby výlučne vlastnej autorskej tvorby vyústila popri hosťovaní u známejších hrdinov do debutu „Heavy As A Really Heavy Thing“ formácie STRAPPING YOUNG LAD, o ktorej sa už o pár rokov (na rozdiel od síce kvalitného, ale v porovnaní s tým, čo malo nasledovať, ešte nevyzretého materiálu „Heavy...“) zásluhou neskutočne brutálnej dosky „City“ písalo v popredných rockových periodikách. Potom veci nabrali rýchly spád a Devin & Co. nám do uší vymaľoval obrázky zasnenými melódiami oplývajúcim albumom OCEAN MACHINE, nalial trochu optimizmu moderným a pohodovým „Infinity“, nedočkavých ušných masochistov obľubujúcich SYL na chvíľu upokojil „Physicist“, obsahujúci rovnako brutalitu i melódiu, nasledovala ezoterika v podobe „Terria“, zanechávajúca všetkých fans a kritikov v dehonestujúcej nahlúplej póze s dokorán otvorenými ústami.
Najskôr sa dočkala pokračovania agresívna masáž STRAPPING YOUNG LAD a takmer okamžite nasledoval, tento krát úplne nový, projekt nazvaný príznačne – DEVIN TOWNSEND BAND. Kým nový STRAPPING YOUNG LAD mal uspokojiť fanúšikov očakávajúcich opäť niečo tvrdé, na „Accelerated Evolution“ sa objavuje množstvo atmosférických (nemýliť si s „atmosférou“ u početných zástupoch koženo-gaťových black a doom „atmosférikov“ a iných temných sračiek) prvkov v štýle OCEAN MACHINE, „Terria“ a „Infinity“. Čistý a nesmierne hutný zvuk bicích a gitár účinky dobre overených postupov spolu s rafinovanými klávesmi len umocňuje. Devinov presvedčivý a plastický prejav núti k zamysleniu, či niečo podobné cítia kresťania, keď k nim hovorí boh z oblohy... Devin sa obklopil novými a určite kvalitnými hudobníkmi, bez obhliadky bookletu by som totiž odprisahal trebárs Hoglana. Deväť v mnohom bezchybných skladieb (šťastlivci, prípadne fanatici si vychutnávajú aj ďalšie tri songy z limitovanej dvojcd edície) pôsobí mimoriadne vyrovnane, hoci sú niektoré skladby po náladovej stránke podstatne odlišné. Svojvoľne sa strieda hravosť, tvrdosť, radosť s trochou melanchólie, smútku a zasnenosti. Skladby plynú len tak, akoby mimochodom, a záleží len na vás, či sa nimi necháte unášať, alebo budú utekať jedným okom dnu a druhým von, ako kulisa.
Takmer dokonalý zážitok však ruší fakt, že Devin skutočne použil dobre overené postupy z minulosti. Všetko na „Accelerated Evolution“ bolo v tej, či onej podobe obsiahnuté na starších a dobre známych albumoch vyprodukovaných týmto nepochybne géniom. Objektívnym faktom je, že jedinou novinkou u DEVIN TOWNSEND BAND je opäť iný a vynikajúci zvuk. Maestro Townsend už pred časom objavil jedinečný vzorec, z ktorého po zadaní vstupov: melódia, ešte raz melódia, tvrdosť, technika a ťažko definovateľný balíček pocitov obsahujúci šťastie aj smútok... vždy vychádza dobre stráviteľný celok. Myslím, že on sám si je toho dobre vedomý a patrične to aj využíva. Niečo skutočne nové totiž tohto roku priniesol len nekompromisným materiálom STRAPPING YOUNG LAD, ktorý nie je zlý, len jednoducho INÝ, ako sa čakalo. Evolúcia je teda skôr spomalená ako urýchlená. Unášaný vlnami OCEAN MACHINE version 2003 sa však pýtam: „A koho to vlastne zaujíma?“
Takmer dokonalý zážitok ruší fakt, že Devin skutočne použil dobre overené postupy z minulosti. Objektívnym faktom je, že jedinou novinkou u Devin Townsend Band je opäť iný a vynikajúci zvuk. Evolúcia je teda skôr spomalená ako urýchlená. Unášaný vlnami Ocean Machine, version 2003 sa však pýtam: „A koho to vlastne zaujíma?“
9 / 10
Devin Townsend
- vokály, gitary, programovanie
Brian Waddell
- gitara
Ryan van Poederooyen
- bicie
Mike Youg
- basgitara
Dave Young
- klávesy
1. Depth Charge
2. Storm
3. Random Analysis
4. Deadhead
5. Suicide
6. Traveller
7. Away
8. Sunday Afternoon
9. Slow Me Down
Epicloud (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2012)
Ghost 2 (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Ghost (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Deconstruction (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Addicted (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ki (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ziltoid The Omniscient (2007)
Synchestra (2006)
Accelerated Evolution (2003)
Terria (2001)
Physicist (2000)
Infinity (1999)
Ocean Machine: Biomech (1997)
Datum vydání: Pondělí, 31. března 2003
Vydavatel: Inside Out
Stopáž: 54:30
tu neni o com... kanadský genius vie robit muziku
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.