OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kromě učinkujících je důležitou součástí hudebního festivalu také správné fungování veškeré „mimohudební“ organizace, protože metaloví fanoušci jsou jak malé dětičky – ráno se vzbudíme, napapáme, vykakáme, napijeme, dem si hrát s kelímkama na zem, schrupneme si, vzbudíme se, vykakáme, necháme si zazpívat na dobrou noc a jdem do hajan. Někomu tam možná chybí položka „umejeme se“ – hygiena ale popírá význam spojení „stay true-metal“, a tak se jí většina návštěvníků vyhýbala jako čert kříži. Pro ostatní výše uvedené činnosti je nutnost mít v areálu potřebné vybavení (pivní stánky, občerstvení, kaviárové zásobníky, distra s nahrávkami nazi-kapel, automaty na kondomy určené heavymetalové menšině) a právě na to se zaměřím v tomto krátkém povídání...
Spotřeba piva byla tradičně velká a již osvědčený žetonový systém se opět ukázal jako dobrá zbraň proti dlouhým a zdržujícím frontám. Pivu moc neholduji, proto nemůžu hodnotit kvalitu. Ovšem pokud bych měl usuzovat podle opilých jedinců, kteří si lebedili ve válení v prachu a prázdných kelímcích se šťastným úsměvem na tváři, tak místní pivo asi nějaký ten půvab mělo.
HODNOCENÍ: 1-
Ona početná enkláva ožralů s prázdným výrazem a neschopností koordinovat vlastní pohyby sloužila coby kvalitní zdroj zábavy, když se na podiu nic zajímavého neodehrávalo (tedy téměř neustále).Na druhou stranu – pohled na špinavá individua, která se potácí po areálu a vydávají neidentifikovatelné zvuky ve snaze napodobit své black/death idoly, je nejlepší odpovědí na otázku, proč jsou příznivci metalu veřejností považováni za negramotné tupce.
Hodně zklamaný jsem byl z nabídky jídel. Já osobně si těžko vybírám, když 90% sortimentu je z kategorie „smažený“. Je jasné že v těchto polních podmínkách si člověk nemůže moc vybírat, ale třeba nějaká zeleninka by určitě nebyla zas tak náročná na přípravu a na skladování.
HODNOCENÍ: 4
Tzv. TOI-TOIe jsem naštěstí neměl tu čest navštívit, ale myslím, že s nimi panovala spokojenost. Správná metalová prdel si nevybírá místo, kde si uleví – hlavní je výsledný efekt. Paganmetaloví návštěvníci festivalu chodili (asi kvůli většímu souznění s přírodou) hnojit nedaleké louky a lesy – zajímavé je, že na těch samých místech jsem později zahlédl i nějaké stany, nebo jedince užívající si letní noci pod širákem…
HODNOCENÍ: 2
Hygienické normy se pořadatelé snažili zodpovědně plnit – byla k dispozici cisterna s pitnou vodou a také koryto pro očistu různých tělesných otvorů. Kromě toho se pořádaly také zájezdy k nedalekému lomu, takže koupelechtiví zájemci se mohli příjemně osvěžit.
HODNOCENÍ: 1
Ubytování bylo určitě lepší než vloni, protože namísto prašného pole byla dána k dispozici travnatá louka. Nehrozily tedy propíchnuté stany, či barumky a také člověk neměl všechny věci zaprášené. Menší nevýhoda byla ta, že se louka nacházela ve směru zvuku z pódia, takže ti, kteří šli spát se slepicemi, si stejně nedobrovolně užili koncertní produkci až do konce – tzn. cca do tří hodin ráno.
HODNOCENÍ: 1-
Když si to zprůměrujeme, vychází nám velmi solidní známka a ta je určitě zasloužená. Organizovat výše zmíněné činnosti musela být (s ohledem na počet návštěvníků festivalu) nesmírně těžká práce a přesto nedošlo k žádným pořadatelským minelám. Proto lze pokládat letošní ročník za úspěšně zvládnutý, i když s nějakými těmi rezervami, hlavně tedy v tom jídelním sortimentu... Uvidíme za rok.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.