OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Temný zelený chaos, oslepený, opäť bežím týmito cestami...” Vzďaľujúce sa horizonty času miznúce v mlžnom opare spomienok. Opar, ktorý môže byť rozvírený prechodom odhodlanej mysle a za ním je možné zhliadnuť dobu, keď vzniklo viacero monumentov v symbolike čísla 1997. Jeden z nich je ale veľmi výrazný, čnie ponad ostatné z hmly času a dotýka sa tmavnúcej oblohy. Dotýka sa hviezd, nesie ich chladnú krásu a moc. Vzdialenú, záhadnú, večnú.
EMPEROR tej doby si vydobyli svoje miesto na scéne a dosiahli istý kultovný status už pred vznikom recenzovaného opusu samotného. To bolo ale skôr cez rôzne výčiny v spojení s kontroverznými skutkami, keď Samoth sedel vo väzení za podpaľačstvo a Faust poputoval za mreže dokonca za vraždu. Driemajúci potenciál kapely bol tak na istý čas uzemnený. Aj keď sa môže zdať, že to zoskupenie oslabilo, opak sa stal pravdou...Cisár mal ambíciu potvrdiť svoj status poplatný svojmu menu nielen pochybnými prečinmi, ale ďaleko trvácnejším spôsobom. Spôsobom inskripcie nevyprchateľnej esencie extrémneho umenia do hudobných nosičov.
Vpísať do slov to, čo EMPEROR vpísali do nôt a do vykreslenej ideovej stránky albumu, sa snáď bežným smrteľníkom ani len nedá. Pojem ukrytý pod slovom kompozícia tu nadobúda svoju plnosť a dýcha nábojom čierneho majestátu. Otvorením brán intra „Alsvartr” sa ocitáme v inom svete. Svete magicky príťažlivom, svete myriád riffov a melódií spojených do celku jednotiacim prvkom atmosférického extrému. Hymny sú dokonalou synergiou medzi dotykom hraníc chaotična vo svojej najnespútanejšej podstate a temne symfonickým prístupom plným epiky. Nie je možné toto dielo vnímať z jednej (extrémnej), druhej (atmosférickej) alebo tretej (ideovej) stránky. Je nutné presunúť pole svojho vnímania do centra ich deštruktívnej fúzie.
Absolútne odovzdanie a výkony protagonistov sa odrazili nezmazateľným spôsobom vo výsledku. V chvíľach, keď sa zdá, že už rýchlejšie to nejde, vám vesmírna štvorka ukáže, že stále je kam putovať. Doslova sa prelínať s hudbou v nekonečnom priestore kreatívnej atmosféry. Viesť vás budú majstri... Ihsahnov vokálny prejav variujúci od blackových polôh až po krásou ovplývajúce melodicko hymnické spevy zdeľujúce vskutku obskúrne myšlienky lyrického i epického charakteru. Gitarové majstrovstvo tria Ihsahn, Samoth, Alver nesúce sa v oslepujucom spektre nálad a inštrumentálnych postupov. Sóla, melodické vyhrávky a divoké poryvy sa miešajú v celku pútavých harmónií. Dokresľujúce klávesy z pera majstra Ihsahna boli použité dovtedy spôsobom nevídaným, neoddeliteľné, no popritom posunuté tak hlboko do vnútra skladieb dodávajúcim im špecifický náboj atmosféry kulminujúcej v atmosférických predeloch. Zbesilým tempom tepajúcim srdcom “Hymien” sú schopnosti Trymove. Trym sa týmto stal veľmi silnou akvizíciou a spolu s tvorivým jadrom vytvorili neodmysliteľný celok entity Cisára. Svojím rýchlym presným a kreatívnym výkonom na Anthems sa právom zaradil medzi bubenícku elitu. Vyzdvihovať alebo spomínať nejaký úryvok, riff, kúsok textu alebo celú skladbu, by bolo v tomto prípade rúhaním.
Dosť slov, pretože mi pripadajú v porovnaní s realitou tohto diela bezvýznamné, rovnako ako si môže pripadať niekto stojaci pri zdanlivo chaotickom monumente zobrazenom v artworkoch. Pohliadnite za dojem chaosu a nájdite dokonalý poriadok, atmosférickú krásu snúbiacu sa s hudobným extrémom, ktorému sa môže rovnať len zasnený pohľad na blankytne modrú oblohu pri súmraku v mrazivom objatí nadchádzajúcej noci.
Legendárny album preverený časom plne zasluhujúci si svoje ultimátne miesto v sieni slávy. Dotknite sa hraníc absolútna prostredníctvom extrémneho umenia v dokonalej synergii temného extrému a kozmických atmosfér. Jeden z monumentov nielen black metalového žánru, ale hudobného sveta vôbec.
1. Alsvartr (The Oath)
2. Ye Entrancemperium
3. Thus Spake The Nightspirit
4. Ensorcelled By Khaos
5. The Loss & Curse Of Reverence
6. Acclamation Of Bonds
7. With Strength I Burn
8. The Wanderer (Instrumental)
Prometheus: The Discipline Of Fire & Demise (2001)
Empiral Live Ceremony (live) (1999)
IX Equlibrium (1999)
Thorns vs Emperor (1998)
Anthems To The Welkin At Dusk (1997)
Reverence (MCD) (1996)
As The Shadows Rise (demo) (1994)
In The Nightside Eclipse (1993)
Emperor (split s Enslaved) (1992)
Wrath of Tyrant (demo) (1992)
Vydáno: 1997
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 44:00
Produkce: Ihsahn, Samoth & Pytten
Studio: Memorial Hall of Grieg
Hledání. Tak by se dala z dnešního pohledu charakterizovat hudební dráha EMPEROR. Ať už hledání neuchopitelné "dokonalé" hudební formy a vysokých estetických měřítek po vzoru antického ideálu nebo "hledání, cesta" jakožto myšlenkový koncept zřetelně se prolínající celou tvorbou seskupení. "Anthems..." jsou prvním takovým krokem. Nikoliv nesmělým, ale sebejistým, zmítajícím se v kumulované bouři emocí a atmosféry a nemalého citu pro hudební strukturu a kompozici. Soumračné album překračuje mnohé hranice a téměř dokonalé souznění obsahu a formy z něj činí z mého pohledu jeden ze zásadních mezníků metalového žánru.
Ačkoli mám větší citovou vazbu na dědu Mráze "In The Nightside Eclipse", "Anthems" představují první skutečně revoluční počin císařské družiny, počin, který se tak moc odlišoval od dobového BM trendu, že etabloval EMPEROR jako jedinečné a originální vizionáře, kteří jsou o eony vepředu. Takže zatímco jedni provozovali směšně pravověrný rachot a druzí domatlávali do rachotu hevík, Císař se zaměřil na KOMPOZICI a vytvořil ve svých "Anthems" neopakovatelný lektvar satanských temnot, skladatelské invence a slušné instrumentální výbavy. Plně nejsem smířen pouze se zvukem, neboť Grieghallen prostě nedosahuje tvůrčího rozletu kapely a až příliš víže její nohy k zemi. Nicméně i to další alba změnila. "Anthems" jsou klenotem, který pozdvihl EMPEROR mezi absolutní elitu. Elitu, ze které dnes plnohodnotně žijí a tvoří jen šílení Vikingové ENSLAVED. Takže nám smrtelným není než toužebně vzpomínat na slavné časy Císařství...
Dokonalý kompromis medzi severským blackom starej školy a jeho atmosférickými nasledovníkmi. Jedna z najzásadnejších nahrávok -- skladby ako "Ye Entrancemperium" (s úvodným riffom od Euronyma), "Thus Spake The Nightspirit" patria k tomu najlepšiemu, čo bolo v rámci blacku zložené -- a čas ich úroveň len potvrdil. Skutočným vrcholom je monumentálna hymna "With Strenght I Burn", manifest spaľujúcej túžby po poznaní, ktorá na celej svojej rozsiahlej ploche zhŕňa kompletné majstrovstvo EMPEROR.
Co lze více napsat o něčem natolik silném a nezapomenutelném, než je uvedeno v recenzi? Překrásná, nadčasová, monumentální a nenapodobitelnou atmosférou dýchající nahrávka se už navždy a nasmazatelně zapsala do zlatého metalového fondu. Co lze více napsat? Nic! Jen se neustále opájet sílou tohoto opusu ...
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.