UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedním z největších překvapení gotické scény poslední doby je bezesporu norská Tristania. Kapela má za sebou několik let strmého vzestupu a dnes již tři řadová alba. Žánrově se řadí k nově vznikajícímu white metalu, který nemá daleko ke gotice. Když se řekne slovo "white", leckdo si vybaví, o čem je řeč. Název nebyl vybrán náhodou. Názorově má mladá šestice (dnes sedma) skutečně daleko ke krajanům Emperor, Dark Throne a jim podobným. Tristania je revoltou mezi revoltujícími, ale i jako zapřísáhlý antikrist se musím poklonit před jejich hudbou. V jejím případě se nejedná o prosté opakování zažitých principů daného žánru. Naopak, jejich tvorba je podle mě mnohem dál než je tomu u stagnujících kolegů Therion a mnohých dalších. Poprvé se vepsala do povědomí fanoušků svým debutem "Widow`s Weeds", kde za uměním hudebníků zaostával nevydařený zvuk.
Skutečným průlomem bylo až vydání druhé řadovky "Beyond the Veil". Hudba Tristanie těží hlavně ze střídání něžného kostelního zpěvu fenomenální Vibeke s různorodým hlasem kytaristy Mortena (dnes již bývalého člena). Tento prvek najdete na "Beyond the Veil" v hojném množství. Kromě toho zde hostují brilantně využité housle vynořující se vždy v odlehčené symfonické pasáži. Písně jako titulní "Beyond the Veil", "Lethean River", či "Angina" jsou složeny podle osvědčeného, výše naznačeného "tristanovského" principu. Výjimku tvoří čtvrtá "opus Relingue" ve které se chlapci (a jedna dívka) nechali inspirovat severskými větry a pořádně se do toho opřeli. Tato změna je patrná zejména díky tomu, že jí předchází pomalá a něžná "A Sequel of Decay". Malým zklamáním je pro mne instrumentální "Simbelmyně". Zdá se mi nedotažená, useknutá. Myslím, že jinak výtečný klávesista Einar má dostatek talentu na vytvoření delší kompozice. Poslední "Dementia" sice není klasickým outrem, ale funkci závěrečné znělky plní znamenitě. Nejlepším co album nabízí je asi skladba "Aphelion". Najdete v ní vše čím tvorba Tristanie oplývá, je zároveň nejdelší a nejpropracovanější kompozicí na albu. Deska jako celek zní celistvě, na konečném dojmu má jistě podíl i vhodné seřazení skladeb.
Člověk se až diví, kde se v partě mladých amatérů bere taková dávka inspirace skloubená s velkým talentem díky němuž je "Beyond the Veil" aktuální i po vydání nového alba "World of Glass".
Hudba Tristanie těží hlavně ze střídání něžného kostelního zpěvu fenomenální Vibeke s různorodým hlasem kytaristy Mortena (dnes již bývalého člena). Tento prvek najdete na "Beyond the Veil" v hojném množství.
9,5 / 10
Vibeke
- zpěv
Morten
- kytara, zpěv
Einar
- klávesy
Rune Oesterhus
- basa
Kenneth Olsson
- bicí
Anders H. Hidle
- kytara
1. Beyond The Veil
2. Aphelion
3. A Sequel of Decay
4. Opus Relinque
5. Lethean River
6. ... of Ruins And A Red Nightfall
7. Simbelmyne
8. Angina
9. Heretique
10. Dementia
Darkest White (2013)
Rubicon (2010)
Illumination (2007)
Ashes (2005)
World of Glass (2001)
Beyond The Veil (1999)
Widow´s Weed (1998)
Remake (demo) (1997)
Tak jsem se pustil do poslechu Tristanie a musím říci, že se nejedná o lehkou práci. Většina lidí hodnotí toto album (a i jejich produkci) nadprůměrně pozitivně. Já však navzdory velké snaze nemohu. Album se velice pěkně poslouchá, ale v konečném výsledkua po mnoha posleších se mi z něj nevybaví vůbec ale vůbec nic (ani melodie ani refrén či jiná část písně). Žádný pocit - ani záporný ani nijak příliš kladný. Prostě pouze příjemná poslechová záležitost s minimálním přesahem do doby po poslechu. Pro mě asi nejlepší song z alba: Opus Relinque. P.S. Zkusím na tom ještě zapracovat :))
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.