Na dlouhou dobu zřejmě poslední metalový koncert v holešovickém KD Domovina sliboval nevšední zážitek, neboť v původní sestavě vystupující MORBID ANGEL představují lákadlo z kategorie největších. S navrátilcem Davidem Vincentem za mikrofonem přijeli svým aktuálním koncertním programem poctít i Prahu, a tak tedy nebylo divu, že útroby Domoviny byly zaplněny velmi slušnou návštěvou (můj odhad činí tak 400 – 500 hlav).

Krátce před sedmou svůj set rozbalují chebští PANDEMIA. Kapela, která je v povědomí domácích fanoušků už poměrně zavedeným pojmem, si drhne svůj death metal ze staré školy a nějaké nové trendy jsou ji zcela ukradené. Už nepříliš dobrý zvuk zazdil z mého pohledu nepřesvědčivý projev PANDEMIE. Měl jsem pocit, že tohle všechno tady mnohokráte, a samozřejmě v nesrovnatelně kvalitnější provedení, už bylo. Možná tomu chyběla druhá kytara, možná lepší zvuk a zcela určitě dostatek dobrých nápadů. V tomto ohledu kýženou změnu nepřinese ani připravovaná deska, který má vyjít pod hlavičkou slovenských Metal Age.

Novodobé metalové trendy přišli předvést dánští HATESPHERE, kteří se po téměř třičtvrtě roku vrátili do Prahy, kde naposled předskakovali thrashovým veteránům EXODUS. Už tehdy předvedli prořídlému publiku strhující show, aby svou laťku zvedli ještě výš. Tahle pětice slovo kompromis, alespoň tedy ve své hudbě, příliš v oblibě nemá. Neskutečně agresivní hudební projev podepřený energickým vystupováním křiklouna Jacoba Bredahla, jehož nasazení a hlasové vypětí je snad až na hranici lidských možností. Hudebně se dají HATESPHERE zařadit do tzv. novodobého proudu skandinávských thrashových kapel vedených švédskými THE HAUNTED. Výborné, našlapané a chytlavé skladby plné řeznických rifů alá SLAYER, skvělá komunikace s publikem, uvolněný projev, žádná křeč a v neposlední řadě celkově vyspělé vystupování celého souboru, dává jasně najevo, že tato kapela nezadržitelně míří mezi metalovou špičku.

Ovšem o hlavním taháku večera, i přes snahu a výborný výkon HATESPHERE, nebylo od začátku nejmenších pochyb. Ačkoliv na formování mého hudebního vkusu se velmi výraznou měrou podílel i death metal, zejména ten pocházející z prosluněné Floridy, s tvorbou jedněch z jeho hlavních představitelů MORBID ANGEL jsem se důkladně obeznámil jen v podobě jejich opus magnum (o čemž se samozřejmě dají vést dlouhé polemiky) „Domination“ (1995). Faktem však zůstává, že tato deska se alespoň toho večera ukázala být jako nejoblíbenější článek bohaté diskografie této legendární skupiny.

Potemnělé intro a zhasnutá světla ještě posilňovaly napjatou atmosféru čekání na americké death metalové bohy. A ti za tónů první večerní skladby „Rapture“ startují své více než hodinu trvající vystoupení. Osvědčená čtyřka Pete (bicí), Tony (kytara), Trey (kytara) a David (basa, vokály) ve slušivém koženém oblečku s pentagramem na prsou zcela pochopitelně hned od počátku strhává i nažhavené publikum, které mimochodem na rozdíl od No Mercy festu přišlo hlavně na kvalitní muziku a ne kvůli pobíjení mozkových buněk alkoholem, za což mu patří velká pochvala. Ačkoliv odění a zjev tahouna Davida Vincenta evokuje pojmy jako klišé anebo metalový stereotyp, dovolím si tvrdit, že zde je situace poněkud jiná, než u většiny metalové produkce. MORBID ANGEL totiž lze směle považovat za stylotvornou kapelu, a tak jakékoliv projevy pozérství a image klišé jsou zcela namístě a popravdě bych si bez nich tuto blasfemickou produkci ani nedovedl představit.

Klišovitá však v žádném případě není hudba produkovaná touto čtveřicí. Instrumentální orgie, kterých jsme svědky zcela jasně dokazují, že death metal v jeho vrcholném provedení je plnohodnotný metalový žánr schopný uspokojit i posluchače hledající kvalitní kompozici a vysoké hráčské schopnosti. To všechno totiž MORBID ANGEL nabízejí. Ba co víc, schopnosti jednotlivých hráčů dosahují takových kvalit, že si bez problému dokáží poradit i s na můj vkus přebuzeným zvukem (oproti No Mercy se však jednalo o mnohonásobné zlepšení), díky čemuž je nám dopřáno dokonalého vychutnání si množství kytarových sól, kterými jsou skladby této čtveřice prošpikovány.

Playlist byl tvořen tak, aby na relativné krátké ploše pokryl co možná největší časové rozpětí existence MORBID ANGEL. Kromě novějších kousků, zazní právě i několik písní z „Domination“, kteréžto se setkávají s asi nejbouřlivějším posluchačským ohlasem a opomíjená není i starší tvorba, kterou mimo jiné reprezentuje jedna ukázka z prvního dema kapely.

Po odeznění přídavku a kytarové exhibice Treye Azagthotha opona za MORBID ANGEL nenávratně padá a nám nezbývá nic jiného, než se pomaly trousit domů. Znovuzrození MORBID ANGEL v původní sestavě takříkajíc předvedli, zač je toho loket a s troškou dávky patosu se dá říct, že prapor death metalu drží i nadále pevně v rukou a já budu velmi rád věřit, že ještě stále je v jejich silách tento prapor pozvednout o další kus výše. Po tomto večeru by o tom nemělo být nejmenších pochyb.

They must dominate!

Playlist: Rapture, Pain Divine, Maze Of Torment, Sworn To The black, Blasphemy, Lord Of All Fevers, Dawn Of The Angry, Where The Slime Live, Blood On My Hands, Dominate, Immortal Rites, Day of Suffering, Evil Spells, Chapel Of Ghouls, God Of Emptiness, World Of Shit