Abych hned na začátku přiznal barvu. Klasický heavy metal s občasnou výjimkou starých klasik (IRON MAIDEN, vybrané statě z MANOWAR – zdravím Shnoffa! - a hrstka dalších) dobrovolně moc neposlouchám. Většinou mi ročně stačí těch pár desek s podobnou tématikou, dorazivších v podobě lukrativních promáčů (o které jsem však nucen tvrdě bojovat se šéfredaktorem). Ne vždy sice vyhraju, ale i tak jsem z redakce zdaleka největší heavy metalista a s poslechem i recenzí na OVERLORDE i totální adept na doživotní čestný post RB pozitivního aktivisty.

Hned první, co mě na debutu OVERLORDE upoutalo, byl netradičně bílý obal s tradičně oplechovaným a důmyslně pronýtovaným logem, uvozujícím dvě statné bojující kreatury a jednu vilnou mini valkýru v bikinách po pás ponořenou do sněhu. A protože mám tyhle dětinskosti docela dost rád, hned jsem se začal zajímat i o jeho obsah. Rozhodně nezklamal. OVERLORDE hrají něco jako totální heavy metal, prostě heavy metal. Zlaté 80-tky se reinkarnují už v úvodních tónech alba a hutná masáž nepovoluje až do závěru. Na obranu kapely musím říct, že oni jsou v podstatě matadoři (nepleteš si to s magorama? - pozn. Dalas). První EP vydali právě v 80-tých letech a pak se raději organizovaně rozpadli. V aktualizované sestavě přicházejí na scénu až nyní, takřka po dvaceti letech, aby naplnili svá metalová poslání i okované peněženky. A upřímně, mohlo by se jim to i podařit. Člověk se až musí smát jak dokonale dokázali navzdory modernímu zvuku oživit původního ducha kovu a kůže.

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když z dnešního pohledu rozdělím vliv tehdejších kapel nové vlny (ne vždy) britského hevíku na tři základní proudy : osobité a slavné (IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST), CIRITH UNGOL a ostatní (SAMSON, SAXON, PRAYING MANTIS, BATTLEZONE, AVENGER, BLITZKRIEG, CHARIOT, DESOLATION ANGELS, ANGEL WITCH, BITCHES SIN, BLOOD MONEY, EF BAND, HOLOCAUST, ETHEL THE FROG, HANDSOME BEASTS, TANK, SWEET SAVAGE, QUARTZ, PAGAN ALTAR, GRIM REAPER, DEMON, FIST, ROCK GODDESS, RAVEN, WITCHFINDER GENERAL, PERSIAN RISK, HOLOGRAM, LIMELIGHT, MORE, SATAN, JAGUAR, LEGEND, SHIVA, SPARTAN WARRIOR, PERSIAN RISK, CLOVEN HOOF, TYTAN, WHITE SPIRIT, SPLIT BEAVER, EZY RYDER, ELIXIR, SAVAGE, HELLANBACH, DARK STAR, GASKIN, ATOMKRAFT, BLIND FURY, CHATEAUX, WILDFIRE, TYSONDOG, WILDFIRE, SAVAGE apod.) OVERLORDE jsou pak typickým  představitelem těch ostatních. Z utopení v hluboké žumpě průměru jim pomáhá jen to, že hrají tak totální heavy metal, prostě heavy metal, až to už přestává být vtipné. Ba dokonce, začíná to být zajímavé. Veškerý materiál z „Return of the Snow Giant“ zní tak, jako byste ho přetáhli černou dírou přímo z doby před dvaceti lety. A to i s feelingem, adekvátními (nerozuměj špatnými, naopak, hrají zde v rámci možností dobří hudebníci) instrumentálními party a charismatickým osobitým zpěvákem s klasickým (jak jinak než 80kovým) výrazem. OVERLORDE se povedlo to, co jsem myslel, že už nikdy neuslyším. Povedlo se jim nahrát hevík, při jehož poslechu mě nenapadne ani jediné jméno, které by vykradli. V dnešní době naprosto ojedinělý úkaz. Dobře, výjimka potvrzuje pravidlo, skladba „Trapped by Magic“ přeci jen dokazuje, že JUDAS PRIEST nacpou okované zadky všude, ale to je opravdu tak to jediné.

Ano, máte pravdu. Kdysi tak jako OVERLORDE hrál každej druhej. Jenže dnes už hrají všichni druzí jinak. A ti první druzí už dávno vymizeli ze scény. A právě toho OVERLORDE velmi šikovně využili. Jsou to prostě hoší pomazaní. Závěrem prohlašuji, že se pod recenzi podepisuji bez nátlaku a s plným vědomím všech důsledků i toho, že jsem se pro některé (pro ty, pro které jsem se neocejchoval už dřív) redakční kolegy definitivně odkopal a za vzývání totálního heavy metalu, prostě heavy metalu mě jistě stihne prokletí ďábelského čobláka jakožto i redakční trest v podobě deportace na nucené brigády ve floridském Morrisoundu s hlavní náplní čítající především zvučení mikrofonu Chrise Barnese (ne, toho nesnáším - pozn. Dalas). Ač ocejchovaný a sám, přesto dím : A přece se (mařena) točí!