OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „True Nature Unfolds“ je dalším (kolikátým už?) živoucím důkazem toho, jak univerzální je pojem hudba a jak zrůdně nesmyslné je v některých případech škatulkování. Pokud totiž budeme chtít vyjádřit hudbu těchto Finů pomocí stylových pouček, snadno se zamotáme do krkolomných popisů, neboť ze zřejmého emocoreového základu občas švihnutého ostřejším HC se skupina velmi plynule a přirozeně dostává k hutnému doomu i melancholickému darkrocku. Pokud budete chtít, najdete i pokřivené rock’n’rollové praktiky. Hledání podobností je pak stejně šílené, přesto se dá srovnávat s obdobně mimostylovými JAIRUS a CULT OF LUNA, také s ISIS a NEUROSIS, ale klidně třeba i se starými CANDLEMASS, nebo ještě lépe s poněkud netypickými GODSEND. Album „True Nature Unfolds“ je prostě jednou variantou toho, jak může vypadat průnik hardcoru s metalem a rockem.
CALLISTO jsou skupinou jdoucí za svým hudebním cílem bez ohlížení se na pravidla. Tvoří své skladby navzdory všem hledačům progresivity, házejí rukavici za slávou se honícím kýčetvůrcům a kašlou na vzory a tradice dnes tak oblíbeného retra. V jejich skladbách je vše potřebné a nutné pro vytvoření nálad a zůstává i prostor pro posluchačovu představivost. Ale chvilky zasněného rozjímání netrvají tak dlouho, aby se mohly změnit v ospalé zívání. Silové kytarové pojetí je bez příkras servírováno v přirozené zvukové formě a působí v dnešním světě technologicky upravovaných pochutin jako návrat k přírodě. Přes zvláštní, často až nenápadné vyznění téhle hudby, si však při pozorném poslechu uvědomíte jak výrazově bohaté album je. Například ve třetí skladbě nás v nenásilném závoji zvukové uhlazenosti doprovodí do krajiny zasněnosti i smyčce. Různorodost dokladuje také skladba „Cold Stare“, kde se na krátkou chvíli objeví i saxofon. V tom okamžiku se dostáváme kamsi k pomalému tklivému blues, což kontrastuje s následným tvrdým riffováním, kdy se kytary dostávají do role udržovatelů rytmu a specifická atmosféra skladby je odvozena především ze zajímavě rotujícího motivu bicích. Přes veškerou barevnost projevu je ale hudba CALLISTO plná v jistém smyslu monotónních pasáží, ve kterých nervní nebo pochmurné motivy krouží dokolečka a tvoří tak zvukový „kolovrátek“ masírující svojí vytrvalostí posluchačovo nitro stejně dobře, jako když se jinde skupina pustí do plynule rostoucích a vyvíjejících se postupů, často gradujících v rozvětvených, i když nijak složitých, výbuších nálad. U CALLISTO je nejpůsobivější právě skloubení pocitové emotivnosti s přímočarou hrubostí, což ve výsledku působí velmi neokázale. Třeba skladba „Storm“ se propadá do jakési NEUROSIS nálady, přesto zůstává v hodně dynamických polohách a syrové riffování stejně, jako klidnější útlumy, udržují jistou dávku napětí, bez kterého by tahle hudba byla jen poněkud směšným brnkáním.
V případě CALLISTO se dá těžko mluvit o nějakých bravurních instrumentacích. Není zde nic, na čem by se dala předvádět muzikantská virtuozita. Přesto je to hudba plná zajímavě ozvláštněných a působivých postupů, kdy výslednému náladovému vyznění je podřízeno vše od zvukové stránky, přes aranže a vokální polohy, až po častou kompoziční jednoduchost. Je zde sice jisté nebezpečí tenké hranice mezi působivou emotivností a nezáživnou nudou, a určitě se najdou tací, kteří se přikloní k druhé možnosti. Přesto si však myslím, že CALLISTO nabízejí ve své hudbě mnohem víc než jen prázdné tóny a album „True Nature Unfolds“ je dokladem jak funkčně může působit hudba, která nestaví na hitovosti ani na technické propracovanosti, ale zůstává v nepřeplácané přirozené formě. Velké plus alba vidím i v tom, že se skladby příliš neutápí v banálních tklivých a plazících se pasážích a výraznou roli hraje dynamická údernost a ostrost přímočarých riffů. Todle je muziki současnovosti, vo tom žádní polemyki.
PS: Album „True Nature Unfolds“ s sebou bohužel nese i jednu smutnou vzpomínku, a to když se podíváme na jméno člověka, který je podepsán na postu producenta. Jak jistě všichni ví, Mieszko Talarczyk z NASUM zahynul při katastrofě v Thajsku. Kromě jiného po něm zůstala i skvěle odvedená práce na tomto albu CALLISTO.
Album „True Nature Unfolds“ je výbuch smyslových pochutin, které rotují a tříští se v dalších a dalších výbuších nekonečné emotivnosti. Milovníci CULT OF LUNA, ISIS a NEUROSIS jsou asi spokojeni, ale i pro ostatní se něco najde. CALLISTO jsou draví i náladoví, v každém okamžiku však sví.
8 / 10
Markus Myllykangas
- kytara, vokál
Juho Niemelä
- basová kytara, vokál
Johannes Nygård
- kytara
Ariel Björklund
- bicí
1. 31 36´N, 35 14´E
2. Blackhole
3. Limb: Diasporas
4. Cold Stare
5. Storm
6. Caverns Of Khafka
7. Like Abel's Blood Cried For Revenge
8. Worlds Collide
9. Masonic
10. The Great Divorce
Providence (2009)
Noir (2006)
True Nature Unfolds (2004)
Jemima / Klimenko (12'' vinyl) (2004)
Ordeal Of The Century (MCD) (2003)
Dying Desire (singl) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Fullsteam Records
Stopáž: 57:51
Produkce: Mieszko Talarczyk, Jonas Olsson
Studio: Soundlab
tak toto mozem a velmi intenzivne
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.