Aktuální nahrávka CODE – dalšího z miliardy severských projektů - patří mezi nejzajímavější a současně nejrozporuplnější počiny poslední doby. Pomiňme přitom fakt, že se v řadách CODE nacházejí respektované a protřelé osobnosti tamní scény – to už je v podstatě stabilní styl práce skandinávských muzikantů a je v této souvislosti nesmysl psát o jakýchsi „all stars“ bandech. Hlavním faktorem, který by temná srdce měl přilákat právě k této desce, je silný nákrok k avantgardním břehům, zejména co se týče pěveckých partů a linek. Na tomto místě dovolte drobné odbočení: Snad žádné kapele se dosud nepodařilo navázat na jednu nejúchvatnějších desek, které přišly ze severu – „La Masquerade Infernale“ božských ARCTURUS – včetně ARCTURUS samotných. MORGUL zůstali na půli cesty díky statutu one man projektu, WINDS jsou podivně rozplizlí a matní, MATUTINE a MALIGNANT ETERNAL mají špatný marketing, DHG, i přes jejich genialitu, chybí odér smutně kabaretního bláznovství a nekonečného smutku. CODE jsou po letech první kapelou, které se prach z „Pekelné maškarády“ alespoň trochu podařilo promnout mezi prsty. Z tohoto důvodu není tvrzení o vysoké zajímavosti debutu příliš přehnané.

CODE se však nespokojili pouze s melancholicko arcturovským zpěvem, na jednu hromadu sesypávají hrstě extraktů, které vysosali z nejrůznějších momentů vývoje blackové (a další) scény: táhlé epické skladby, mírně koketující s doomem, podbarvené kopákovým dusotem (raní ULVER či BORKNAGAR), různá zkreslení a elektronické vychytávky (THE KOVENANT či GLOOMY GRIM), disharmonie (VED BUENS ENDE) nebo havraní jekot, ne nepodobný Maniacově sípání na „Wolf´s Lair Abyss“, atd.

A možná tady je zakopán pes. CODE dokáží tyto prvky geniálně zakomponovat do jednoho celku, který funguje a svým způsobem i dává smysl, je to však hudební model de facto tradiční a očekávaný. A v tom je ta potíž. „Nouveau Gloaming“ se tváří tajemně, pochmurně a vztekle – je to však jen šikovná a přitažlivá maska. Podle spisovatele Umberta Eca není totiž Apokalypsa ničím jiným než posedlost nesouhlasem. CODE si však o Apokalypse mohou nechat zdát – ve skutečnosti totiž mistrovsky přitakávají všemu, co se na blackové a potažmo příbuzných scénách dosud odehrálo. Jsou v dobrém slova smyslu konzervativní, tudíž i přes výrazné používání některých avantgardních elementů paradoxně neschopní v reálu posunout kamkoliv hudební bariéry nebo naznačit budoucí trendy. Nemluvě o jakémsi boření dosavadní modelů percepce a tvůrčím procesu blackmetalové hudby – pánové Kvohst a spol. skutečně nejsou žádní hudební revolucionáři, spíše zkušenní a rutinní stávkokazi s několika odkoukanými fintami.

Přesto se „Nouveau Gloaming“ moc hezky poslouchá. Opravdu. Tuhle desku si zkrátka zamilujete – na první poslech. S přibývajícím počtem přehrání se však láska začne poznenáhlu vytrácet, aby zůstaly jen velké otazníky a možná smutné pousmání nad geniálně promarněnou příležitostí státi se nesmrtelným. I tak se však drtivá většina kolegů z branže dívá na záda pánů z CODE z uctivé vzdálenosti.