Někdy se vyplatí přijít s recenzentským křížkem po funuse a snahu o maximální aktuálnost hodit za hlavu. Poslední album amerických metalistů MASTODON je už přes rok venku a krátce po jeho edici si kapela užívala příval pochvalných až nadšených recenzí z celého světa. Hudební žurnalisté se již tradičně předháněli v kategorických prohlášeních plných superlativů. Ušetřeni tedy nezůstali ani MASTODON, kteří jsou mnohými pasováni pomalu za jedny z lídrů nové metalové generace. Faktem je, že hlavně v zámoří se v poslední době zvedá velmi mohutný zájem o metalovou muziku a mnohé tzv. moderní kovové kapely počítají svá prodaná alba na statisíce (AS I LAY DYING, SHADOWS FALL, ATREYU a další). Svézt se na této vlně, která určitě nepotrvá věčně, je jistě velmi lákavé.

MASTODON způsobili docela slušný rozruch už svým prvním albem „Remission“ (2002), které přineslo velmi svěží pojetí metalové moderny obsahující vlivy několika žánrů s dominancí ostrých thrash metalových riffů a nevyzpytatelné rytmiky. Očekávání vkládané do „Leviathan“ byla tedy veliká. Poslech první MP3 ukázky z webu vydavatele mě však přílišným optimismem nenaplňoval. Rock´n´rollové riffování a sázka na špinavější zvuk sice naznačoval nepopiratelnou snahu o hudební posun, ale pro mě na chvíli znamenal ztrátu atraktivity MASTODON a předčasné odsouzení, což mělo za následek, že jsem se i přes příval pochvalných referencí k „Leviathan“ dostal teprve nedávno a nahrávce poskytnul druhou šanci.

Druhou šanci kapela chytla pevně za pačesy a získala do početné řady příznivců její aktuální desky dalšího nadšeného příznivce. Jak jsem již nastínil v úvodu, nahrávka prošla oproti předchůdci velmi znatelným vývojem směrem k metalovým kořenům a rock´n´rollu. Ideový základ „Leviathan“ tvoří inspirace literární klasikou „Moby Dick“, nebo-li Bílá velryba, od autora Hermana Melvilla, což je patrné už z obalu desky a poté i z krásně zpracovaného bookletu. Nejdůležitější je však samozřejmě hudba a ta jde ruku v ruce s kvalitou zpracování přebalu CD. Již uvedený příklon k metalovým kořenům je zde zastoupen v podobě výrazné infiltrace heavy a thrash metalových riffů a klasického špinavého rock´n´rollového feelingu. Úvodní skladba „Blood And Thunder“ vás bez varování vrhne na rozbouřené moře, kde se na vás valí jedna riffová vlna za druhou a vy si přidáte jako v malém člunu uprostřed zdivočelého pacifiku. Tempo a hodnota agrese, které MASTODON nasadí hned od počátku, však není tím hlavním, čím by nás chtěli získat, neboť hned v dalších skladbách dokazují, že mají v tomto směru mnohem vyšší ambice. Oproti velmi agresivnímu „Remission“ se zde ke slovu dostává mnohem větší náladová pestrost. Typické příklady uvedeného bych hledal například ve skladbách „Seabeast“ anebo „Naked Burn“, které mi svojí rytmikou a náladou ponejvíce připomínají houpající se loď na moři, což byl nepochybně záměr. Bohužel neměl jsem tu čest číst román Hermana Melvilla, ale předpokládám, že všechny písně na „Leviathan“ tvoří jeden souvislý příběh, k jehož gradaci dochází v deváté, více než desetiminutové kompozici „Hearts Alive“, která nabírá až epických rozměrů a dokazuje, že MASTODON jsou kapelou neotřelou a kreativní.

Věru vyplatilo se této desce dát šanci. Troufám si tvrdit, že tentokráte superlativy chrlené publicisty z celého světa zase tolik nepřehánějí a zařazení MASTODON do žebříčku nejzajímavějších metalových kapel současnosti není zas tak úplně od věci. Kapela totiž dokázala z v podstatě archaických hudebních postupů připravit velmi moderní album hýřící kreativitou a správně nasměrovaným mladickým nadšením. Přesto si však v bodování ještě nějaký stupínek ušetřím pro příští album, protože jsem přesvědčen, že vývoj tvorby těchto sympaťáků ještě zdaleka nedosáhl svého vrcholu. Jistou komplikaci bych však viděl v tom, že komerční úspěch MASTODON nemohl uniknout ani pozornosti manažerů velkých vydavatelství, a tak v síti jménem Warner Bros uvízla i tato ryba. Nechci působit jako nepřítel velkých labelů, ale rád bych vyslovil přání, aby si kapela do tvorby nové desky nenechala nijakým způsobem zasahovat a i nadále setrvala ve své hudební linii, která se prozatím ukazuje jako ta nejlepší možná.

Fotografie: www.ryanrussell.net/mastodon.html