OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězda BLACK SABBATH neslábne. Občas se zdá, jakoby se tak lehce zakomíhala na obloze, sem tam zabliká a občas zazáří nadějí že by snad…!! Ale to ne. Ještě ne. Ještě je asi moc brzo. Ale vyjet si na turné zapařit, to zase jo! To Sabbati rádi. A rádi to mají i fanoušci, jak jsme se mohli přesvědčit v pražské T-Mobile aréně na začátku léta. Problém je ovšem to, že kapela koncertuje se starým materiálem a že jaksi není nový, který by šel vydat na CD k podpoře turné. Řešení je šalamounské. Vydá se best of.
Všemožných pofiderně oficiálních výběrů už byla ovšem na trhu spousta. Sáhlo se tedy k asi nejlepší možné variantě. Reedici pět let starého výběru familiárně pojmenovaného „The Best Of“. Ačkoli nemám podobné operace moc v lásce a dávám přednost uceleným diskografiím, musím uznat, že právě tenhle Sabbaťácký „The Best Of“ je opravdu čistokrevný příklad správného výběru, majícího smysl. Je tak výběrovatý, že výběrovatější už ani nemůže být. Pominu-li samotný notoricky známý obsah vycházející z principu výběru, nacházím zde jen samé klady. Kupříkladu moc hezky zpracovaný booklet s podrobně rozepsanou historií kapely a několika stylovými fotkami zůčastněných. Dalším nesporným faktem je i dvaatřicet skladeb v celkové délce skoro dvě a tři čtvrtě hodiny. Tedy žádných deset titěrných skladbiček tísnících se na ploše tři čtvrtě hodinky, ale dvě CD natřískané materiálem až do posledního pitu. Tak je to správně. Takhle si představuju pořádný výběr. Dalším důležitým faktorem je playlist, se kterým ale neměli tvůrci v případě BLACK SABBATH nejmenší práci. Vybrat z první etapy kapely s Ozzym skladby, které by ji špatně reprezentovali…to se prostě asi nedá. Vešly se takřka všechny hity. Ty, které se nevešly, nahradily kontrastní záležitosti typu „Planet Caravan“, což taky nebyla úplně špatná volba. Jediné co mi v tracklistu chybí je má oblíbená „A National Acrobat“ a léty provařený cajdáck „Changes“. Chápu, že na mé osobní favority nemusí být nikdo zvědavý, ale minimálně ta posledně jmenovaná by na „The Best Of“ být měla. Radost mi naopak udělala často opomíjená a proklínaná „Never Say Die!“ a ještě víc potěší Diovský monument „Heaven And Hell“. Trošku míň pak už „Turn Up The Night“ a úplně málo „Hard Road“ se zcela zbytečnou „The Dark / Zero The Hero“. Konec druhého CD bych zkrátka podstatně přeorganizoval. Ku prospěchu je i fakt, že nebyly použité původní verze skladeb, ale verze remasterované. Hlavně na prvním CD v kontextu nejstaršího materiálu tenhle fakt příjemně ohřívá ušní lalůčky. Posluchač tedy nemusí mít špatné svědomí a bez sebemenších skrupulí si může matroš vohulit i na současných hi-end sestavách. Zážitek je to parádní.
Těžko psát posudek na best of jako nějaké sáhodlouhé hodnotící monology. Pro lidi, kteří BLACK SABBATH neznají (ano, i s takovými jsem se setkal a právě tenhle výběr jim náramně bodnul), nebo si je chtějí jen tak někdy pustit bez toho, aby nakupovali deset CD původní diskografie, je to takřka ideální volba. Škoda jen, že podobně vyvedených výběrů je na hudební scéně docela málo.
Solidní výběr, který nepůsobí jako primární prostředek k vytřískávání peněz z nebohých fanoušků.
Ozzy Osbourne
- zpěv
Tony Iommi
- kytara
Geezer Butler
- basa
Bill Ward
- bicí
1. Black Sabbath
2. The Wizard
3. N.I.B.
4. Evil Woman (Don't Play Games With Me)
5. Wicked World
6. War Pigs
7. Paranoid
8. Planet Caravan
9. Iron Man
10. Electric Funeral
11. Fairies Wear Boots
12. Sweet Leaf
13. Embryo
14. Children Of The Grave
15. Lord Of This World
16. Into The Void
17. Tomorrow's Dream
18. Supernaut
19. Snowblind
20. Sabbath Bloody Sabbath
21. Killing Yourself To Live
22. Spiral Architect
23. Hole In The Sky
24. Don't Start (Too Late)
25. Symptom Of The Universe
26. Am I Going Insane (Radio)
27. Dirty Women
28. Never Say Die
29. Hard Road
30. Heaven And Hell
31. Turn Up The Night
32. The Dark/Zero The Hero
Forbidden (2024 Remix) (2024)
13 (2013)
The Dio Years (Best Of) (2007)
Greatest Hits (1970-1978) (2006)
The Best Of (2005)
Black Box: The Complete Original (1970-1978) (2004)
Megalomania Architect (2004)
The Sabbath Stones (Best Of) (1996)
Forbidden (1995)
Cross Purposes Live (1995)
Cross Purposes (1994)
Dehumanizer (1992)
Tyr (1990)
Headless Cross (1989)
The Eternal Idol (1987)
Seventh Star (1986)
Born Again (1983)
Live Evil (1982)
Mob Rules (1981)
Heaven And Hell (1980)
Never Say Die! (1978)
Technical Ecstasy (1976)
We Sold Our Soul for Rock & Roll (Best Of) (1975)
Sabotage (1975)
Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Volume 4 (1972)
Master of Reality (1971)
Paranoid (1970)
Black Sabbath (1970)
Tento výber vlastním už od jeho prvého vydania v roku 2000. Dramaturgicky vyvážená a čo do obsahu natrieskaná kolekcia skladieb je encyklopedicky vyčerpávajúcim zoznamom všetkého dôležitého, čo BLACK SABBATH v pôvodnej zostave zložili, od hrubých, temných proto-doomových začiatkov až po počiatok viac klasicky heavymetalovej éry. Rozumná investícia pre každého, kto rešpektuje BLACK SABBATH bez toho, aby cítil potrebu vlastniť jednotlivé radovky.
Výběrovka Symptom of the Universe z roku 2002 je podle mého lepší než toto. 2 skladby z Diovy éry a jedna s Gillanem tam působí jako pěst na oko.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.