OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
(U)lietajúci Fíni sponzorovaní Českými aerolíniami vrhli na trh ďalšiu radovku. Vďaka celkom unikátnemu postaveniu, ktorému sa Kärtsy Hatakka s jeho kapelou teší v Českej republike nie je prekvapivé, že o jej medializáciu sa postarali najmainstreamovejšie z médií, na čele s TV Óčko a iDnes a distribúciu si zobrala na starosti tuzemská pobočka Sony BMG. Kontrastne tak pôsobí fakt, že sa WALTARI potácajú od jednej bezvýznamnej vydavateľskej firmičky k druhej. Najviac týmto „do it yourself“ prístupom trpí príliš „domo-robo“ design a booklet, o ktorý sa stará už tradične webmaster skupiny jÖrG.
Našťastie duch amatérskosti nijako neovplyvnil hudobnú stránku „Blood Sample“. Deviaty radový album (Kärtsy dosku „Channel Nordica“ z diskografie vyčleňuje) je bez debaty najdospelejšou nahrávkou z produkcie fínskeho kvarteta, v ktorého zostave majú pevné miesto veteráni – extrovertný „maskot“ Kärtsy, upozadený gitarista Jariot Lehtinen a jeho kolega, navrátilec Sami Yli-Sirniö (známy zo spolupráce s KREATOR). Napriek minimálnej zmene line-upu sa ideová náplň dosky zreteľne posunula k „vážnejším“ témam. Leitmotívom je „krvná vzorka“ súčasnej Európy, jej rozmanitosť sa premietla do rozmanitosti celého, neuveriteľných 79 minút trvajúceho albumu. Už otváracia skladba „Helsinki“ je silným vyznaním vzťahu rozcestovanej kapely k domovu. Kým „Radium Round“ dominovali bláznivé eurodancefloorové rytmy a na fádnom „Rare Species“ upútal hlavne medley coverov MEGADETH a 2UNLIMITED, „Blood Sample“ pôsobí kompaktnejšie a introvertnejšie – aj keď miestami sa snaha o vážnosť rozpúšťa v naivných a nepresvedčivých textoch.
Žánrovo je tvorba WALTARI tradične nezaraditeľná, aj keď sa nezameniteľný Kärtsyho spev nesie nad často obyčajnými, súčasnou „pop music“ inšpirovanými základmi. „I’m In Pain“ je v podstate tradičným nu-metalom včetne rapovanej vložky a gradovanou gitarovou stenou v melodickom refréne, inak výborná „All Roads Will Lead To Rome“ nie je ničím iným, než neopunkom v jeho (ešte) sviežej podobe z prvej polovice deväťdesiatok, „Shades Of Grace“ pripomenie rádiový, tzv. „alternatívny“, ale v podstate neškodný rock. Dalšie odkazy, trebárs na tradičný heavymetal, ale i novoromantický pop, netreba hľadať dlho. Vrcholmi albumu sú ústredný dialóg „Digging Inside“, formou pripomínajúci nezabudnuteľný „Yeah! Yeah! Die! Die!“, a hlavne záver druhej časti vodvoje rozdeleného albumu: „Aching Eyes“, venovaná pracovníkom Nokie s trpko presným popisom pracovnej náplne moderného manažéra, multikultúrna „Pigeons“, mixujúca latino rytmus, rap a arabský spev a zadumaná „Darling Boy“, popová, ale mrazivo pôsobivá, gradujúca skladba. Okrem skvelého zvuku potešia detaily – akordéonový motív vo „francúzskej“ „Wide Awake“, takmer grindcorové pasáže v „New York“ či politickej „Exterminator Warheads“, blackmetalové klávesy v „Aching Eyes“, cover „Julie“ od BEATLES či nespočítateľné zvukové finesy a vtípky.
„Blood Sample“ skutočne príjemne prekvapil svojou farebnosťou, vďaka ktorej ani na samý limit dotiahnutá stopáž CD (ale i jednotlivých skladieb) nie je neprekonateľná. Napriek tomu o tom, či nemalé množstvo potenciálnych hitov zafunguje, rozhodne až výkon WALTARI na tradične rozsiahlom turné zahŕňajúcom mierou vrchovatou Českú republiku. WALTARI vždy boli živou kapelou; „Blood Sample“ však zásobník koncertného guľometu naplnil nad očakávanie slušnou dávkou.
Typicky rozmanitá a netypicky vážna doska z produkcie uletených Fínov.
7,5 / 10
Kärtsy
- spev, basgitara, programming, klávesy
Jari
- gitary
Sami
- gitary, spev
Ville
- bicie
+
Janne Immonen
- klávesy, programming, vokály
1. Helsinki
2. Not Enough
3. Too Much Emptiness
4. Never
5. New York
6. I'm In Pain
7. All Roads Will Lead To Rome
8. Digging Inside
9. Fly Into The Light
10. Shades To Grace
11. Aching Eyes
12. Back To The Audio
13. Pigeons
14. Exterminator Warheads
15. Darling BNoy
16. Wide Awake
17. Julia
Release Date (2007)
Rare Species Alive (DVD) (2005)
Blood Sample (2005)
Rare Species (2004)
Back To Persepolis (EP) (2001)
Evangelicum (live) (2001)
Channel Nordica (s Angelit) (2000)
Radium Round (1999)
Decade (výběr) (1998)
Space Avenue (1997)
Yeah! Yeah! Die! Die! (1996)
Big Bang (1995)
So Fine! (1994)
Pala Leipää - Ein Stückchen Brot (kompilace) (1993)
Torcha! (1992)
Monk Punk (1991)
Mut Hei (EP) (1989)
Waltari (EP) (1988)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Bluelight Records / Sony BMG
Stopáž: 79:00
Produkce: Sami
Studio: Nosturi, Helsinki
Príjemný na počúvanie, zasa iný ako ktorýkoľvek predchodca a predsa stále WALTARI ako ich poznám. Možno by to mohlo byť kratšie a tým pádom aj kompaktnejšie, no aj napriek tomu je to výborné. Poslednú dobu som z WALTARI mal pocit, akoby strácali pevnú pôdu pod nohami, no týmto albumom sa dostali na súš a to priam na pevnú skalu grandióznych rozmerov. Farebný, nezaraditeľný, nenudiaci a hlavne nadpriemerný album. Som nadmieru spokojný.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.