OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Úžasné! Nový rok sa nám sotva začal a ja už môžem s radosťou skonštatovať, že som objavil jasného kandidáta na jeden z najzaujímavejších hudobných počinov nasledujúcich dvanástich mesiacov. Americký underground skrýva tony nesmierne zaujímavých kapiel, ktoré sa k očiam a ušiam bežného Európana dostávajú iba sporadicky. Presne takýmto prípadom bola donedávna aj partia mladíkov, ktorí si hovoria 3. Viem, v stupídnosti názvu sa im vyrovnajú snáď iba A. Čo už, nie každý má chuť vystupovať pod menom ...AND YOU WILL KNOW US BY THE TRAIL OF DEAD alebo ONE MAN ARMY AND THE UNDEAD QUARTET. Sú medzi nami aj minimalisti. 3 či A, tak alebo onak, dosť na tom, že práve 3 a „Wake Pig“ sa môžu veľmi ľahko stať obrovskou láskou každého vyznavača inteligentnej rockovej muziky.
Skúste si predstaviť hudbu šialencov THE MARS VOLTA ohlodanú až na kosť – čisté melodické jadro bez všetkých tých zvukových a inštrumentálnych ukrutností. Alebo kráľovskú jazdu božských RUSH bez aristokratického nádychu. Jednoducho krásne piesne. Nádherne zaranžované, dokonalým spôsobom zahrané, fantasticky precítené. Art rock, prog rock, pop rock – to všetko umne vmiesené do decentného zvukového obalu, výsledkom čoho je veľmi chutný americký koláčik, ktorý spríjemní nielen dlhé zimné večery. Jeho trvanlivosť je zaručená. Toto je hudba, ktorá prekonáva veky.
3 využívajú v hojnej miere akustické gitary – neboja sa svoje umenie demonštrovať ani v čisto inštrumentálnom kúsku „Bramfatura“. V dĺžke celého albumu sa invenčným spôsobom vyhrávajú s perkusiami a rôznymi zaujímavými zvukovými efektmi. Na prvom mieste je však u nich celkom evidentne silný melodický nápad vedúci v konečnom dôsledku k silnej, kvalitnej piesni. 3 dokážu hrať priam romanticky tichučko („Dogs Of War“, „Soul To Sell“), neboja sa ani hluku metalových gitár („Alien Angel“, „Dregs“), výsledný efekt je v oboch prípadoch rovnaký – absolútne zimomriavkový, príjemný pocit po celom tele a v každom kúsku duše poslucháča. Celé dianie albumu „Wake Pig“ ako keby smerovalo k trom kompozíciám, ktoré nasledujú tesne za sebou – „One Way Town“, „Queen“ a „Circus Without Clowns“. To, čo v nich 3 predvádzajú, je niečo neskutočné. Totálny ohňostroj rockovej melodiky, muzikálnej ľahkosti, radosti z hrania a skladania. Úžasný koncert speváckeho génia menom Joey Eppard práve v týchto troch skladbách vrcholí. Také úžasné, plastické a pocitovo hlboké vokálne majstrovstvo sa len tak hocikedy a hocikde nepočuje. Brilantné! Priznám sa bez mučenia, jeden jediný klubový koncert týchto pánov by som bez mihnutia oka vymenil za celú tohtoročnú festivalovú sezónu.
Je zaujímavé, že 3 vydali svoj album práve u Metal Blade Records. Tí síce mali a majú vo svojom portfóliu zopár netypických rockových kapiel (GALACTIC COWBOYS, POUNDHOUND, RED AIM), no 3 ako keby boli pre nich príliš veľkým sústom. Zúfalý a kŕčovitý slogan „Ak sa vám páčia COHEED AND CAMBRIA, budete mať radi aj 3“ hovorí sám za seba. Bola by škoda, keby doska „Wake Pig“ doplatila na nešikovný marketing a zle zvládnutú promotion. Je naozaj vynikajúca. Zostáva dúfať, že si nájde svojich fanúšikov s citlivými ušami a bez zbytočných metalových predsudkov aj u nás v Európe.
Art rock, prog rock, pop rock – to všetko umne vmiesené do decentného zvukového obalu, výsledkom čoho je veľmi chutný americký koláčik, ktorý spríjemní nielen dlhé zimné večery. Jeho trvanlivosť je zaručená. Toto je hudba, ktorá prekonáva veky.
9 / 10
Joey Eppard
- spev, akustické a elektrické gitary
Chris Gartmann
- bicie a sprievodné vokály
Billy Riker
- gitary, zvukové efekty
Joe Stote
- perkusie, klávesy
Daniel Grimsland
- basgitara
1. Alien Angel
2. Monster
3. Dregs
4. Wake Pig
5. Bramfatura
6. Trust
7. Dogs Of War
8. Soul To Sell
9. One Way Town
10. Queen
11. Circus Without Clowns
12. Where´s Max
13. Amaze Disgrace
Revisions (2009)
The End Is Begun (2007)
Wake Pig (2005)
Summer Camp Nightmare (2003)
Paint By Number (2000)
Velkým překvapení letošního roku byli a stále jsou tihle 3. Zajímavě uchopená muzika, která evidentně ráda skotačí podle latinských partitur, umí vzít i za zkreslenou strunu (byť v těch vzdušnějších pasážích zní přece jenom přirozeněni) a korunku tomu všemu nasazuje vkusný vokál Joeyho Epparda. Očesaná promo verze na tom ale byla paradoxně o něco lépe, neboť z nově přidaného stojí za zmínku pouze "Cirkus bez klaunů" se svojí sice drobet lacinou, ale přesto nezbavitelnou melodií. Osobně bych ale další směřování uvítal spíše v mustru parádní deadsoultribeovky "Alien Angel" nebo koriďácké "Amaze Disgrace".
Dobrá věc se podařila! Deska "Wake Pig" prezentuje velmi vyzrálou a sebevědomou kapelu s charakteristickým výrazivem, které by se v určitých momentech dalo připodobnit k DEAD SOUL TRIBE (typický kontrast sekaných riffů a protáhlejších vokálních linek). Obrovské plus spatřuji v osobě vokalisty Joeyho Epparda, jehož výšky jsou bezchybné a mnohde mají až arabsky nosový punc. Materiál v pořadí už třetí desky 3 je velmi pestrý, členitý a také bohužel nevyrovnaný. Nemám problém se skvělými instrumentálními výlevy, spíše se mi zdá, že některé skladby trpí určitou plochostí a nezáživností, nicméně když se povede melodie a refrén, není co řešit. Skvělé skloubení hitovosti a hudební propracovanosti, důraz na detail a barevnost kompozice. To se mi nemůže nelíbit. Jedna z hudebních lahůdek letošního roku. Hodnocení dost možná navýším, až se mi do ruky dostane kompletní verze (hodnotím promo, na kterém chybí dvě skladby).
Zajímavý... Za šestej song bod navrch.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.